Lužánky, since 2007

Nad Azerothem se opět stahují mračna a zrada Lady Sylvanas pálí do morku kostí. Gul’dan a jeho Plamenná legie nabírají na síle a my po obsahově chudém Draenoru vyhlížíme se zdviženým obočím a zakaleným zrakem břehy Broken Isles. S novým elánem, nadějí a guild masterem brousíme sekery, hřebelcujeme neklidné koně. Naše řady se díky Nebíčkovým rekrutačním schopnostem pomalu rozrůstají a veteráni nachází ve svých zaprášených poštovních stránkách povolávací rozkazy. Ženy a matky našich dětí opět po několika měsících spořádaného rodinného života propukají v pláč a k zahnání deprese a samoty shromažďují v mrazácích kyblíky se zmrzlinou. Zvedají plačící ratolesti vysoko nad hlavu a střídavě prosí a vyhrožují. Lužánecký strom se zazelená chlorofylem a ne nějakým blbým felem. NEVYMĚKNEME!

Lužánky, since 2007

Jsme česká casual guilda s dlouhou tradicí působící na serveru Thunderhorn. Zaměřujeme se převážně na PvE a raidy jsou pravidelně 2x týdně. Najdete u nás ale i PvP pozitivní jednince, na guildovní RBG to ovšem není. Jde nám o to si v klidu společně zahrát, bavit se, popovídat si, odreagovat se, zkrátka to moc nehrotíme. Věkový průměr je spíše vyšší, řada z nás má rodiny, děti, ale najdou se zde i mladší ročníky. V dobách největší slávy čítaly naše řady přes 100 aktivních hráčů a pravidelně raidovaly čtyři skupiny. V současné době zůstalo zdravé jádro těch, co mají pořád chuť si hrát a u manželek jim to ještě prochází.

 

Lužánky slaví 10 let!

Duben 2017, Warheaven

Dnes je to 10 let, co byla guilda Lužánky založena. Dne 4.4.2007 začala naše slavná historie na serveru Thunderhorn, kde jsme dodnes. Za oněch deset let prošly guildou stovky hráčů z České republiky i Slovenska. Mnoho bývalých členů guildy již World of Warcraft dnes nehraje vůbec, další odešli v průběhu let za vyšším progresem do jiných guild, avšak někteří z bývalých harcovníků se zase navrátili zpět. Ze zakladatelů už však nezůstal s námi nikdo. Guilda zažila svou největší slávu v letech 2009 – 2011, zejména za datadisku Wrath of the Lich King a dále v datadisku Cataclysm, kdy jsme stavěli i 4 raidovací skupiny po 10 lidech. Období slávy a úspěchu pak vystřídala období více či méně úspěšná. Guilda přežila až do dnešní doby díky úsilí několika Guild Masterů a řady oficírů, kteří i v době největší krize v guildě zůstali a pomohli jí přežít. Nedávno jsme založili na našem fóru sekci Hall of Fame, jako vzpomínku na všechny již nehrající důležité hráče naší dlouhé historie. Poděkování za přínos guildě patří nejen hráčům bývalým, ale zejména současné hrající skvadře, jejíž velká část je pevným a již dlouholetým jádrem guildy, bez kterého by Lužánky nebyly Lužánkami. Jelikož bylo třeba výročí založení guildy oslavit, udělali jsme dne 24.3.2017 v Praze sraz a včera, tedy 3.4.2017, jsme si dali dárek v podobě poražení Grand Magistrix Elisande v Nightholdu na heroic obtížnost, načež jsme radostně škádlili Gul´dana až do samého vyčerpání našich sil. Ať žijí Lužánky a to ještě mnoho let!!

Lužánky slaví 10 let, Grand Magistrix Elisande (H)

Pekelníkova zhouba

Březen 2017, Warheaven

Ke konci března jsme nelenili a jali se dále dosáhnout našeho vysněného cíle, a to rozsekat Gul´dana na zelenou felkašičku. Pravda, má to háček, spíše dva, ale nic, co bychom nezvládli. Opět jsme navštívili náš milovaný Nighthold, kde probíhaje spletitými chodbami jsme vtrhli do velké místnosti v níž na nás čekal přerostlý Nathrezim. Zdál se povědomý, někde jsme ho již museli vidět. Ano, Tichondrius, vůdce Natrhrezimů, loutka Kil´jaedenova a jeden z velitelů Plamenné legie. Zmetek nepěkná, který se opovážil opět dostat na náš milovaný svět. Po rychlé poradě jsme se rozhodli, že rohatému kopitníkovi přistřihneme křidélka a pošleme jej zpět do Twisting Netheru, kam patří. Napoprvé jsme nestačili ani mrknout a byli jsme zpět za dveřmi, tak rychle s námi vymetl. Jelikož jsme cháska tvrdohlavá, tak jsme za silného řinčení zbraní a chrlení nadávek vpadli zpět, využili momentu našeho vlastního překvapení a naskákali na Tichondria ze všech stran a úhlů. Bránil se, přivolal na nás netopýry a jiné poskoky pekelné, pokoušel se nás nabodnout na kouzelné špičaté kůly, ale vše marně. Byl mrtev dřív, než byste řekli helehunterzaseumřel (pro nezasvěcené – ve vteřině). Jelikož šlo vše jak po másle, rozebrali jsme si mezi sebou věci, které měl Tichondrius u sebe ve váčku za pasem a v divoké euforii jsme běželi dále. Bohové nám však nakloněni již nebyli, a jelikož se děli divné věci, nemohli jsme mezi své trofeje nakonec zařadit i tsantsu z Elisandiny hlavičky. Snad příště.

Tichondrius (H)

Sraz v Praze 24.3.2017 aneb paralelní světy

Březen 2017, Warheaven

(Snímek z oné podivné události pořídila Illymanai svou obrázkovou krabičkou)

Několika členům našeho cechu se stala prazvláštní věc. Sešli jsme se s Illymanai, Khazošem, Uaxem, Stříbrovousem, Stamahtem, Trhačem a Deorisem ve Stormwindu, že si zajdeme do trpasličí čtvrti ke Zlatému soudku, abychom svlažili svá hrdla nějakým dobrým mokem a zahnali hlad kusem lahodného trpasličího žvance. U Zlatého soudku má Illymanai známého, takže stůl jsme měli předem volný. Jako ostatní jsem si sedl ke stolu, ale jen co jsem se posadil, svět se zachvěl, okolí se rozmazalo a Zlatý soudek i ostatní kumpáni zmizeli.

Nastala na chvilku tma, pak světlo, záblesk a plesk. Seděl jsem zase na židli. S bolestí hlavy jak po trpasličí pálence jsem se zmateně rozhlížel kolem sebe. U stolu se mnou sedělo sedm lidí, kteří na mě zmateně hleděli. Rozhlédl jsem se tedy opatrně kolem sebe a s šokem jsem zjistil, že mám dlouhé a hubené ruce i nohy, že jsem oblečen v nějakých podivných hadrech a že má zbroj i zbraně jsou pryč. A co hůř, zmizel mi můj majestátný plnovous! Dobře, pomyslel jsem si, něco je špatně, něco je hodně špatně. Vstal jsem a zatočila se mi hlava. Kouknul jsem dolů na prapodivné škorně na mých dlouhých nohách a zjistil jsem, že od hlavy dolů je to nepřirozeně daleko. Zachoval jsem však vnitřní klid hodný profesionálního šamana. Nadechl jsem se a zapátral ve své mysli po magii i po nespoutaných silách živlů Azerothu a nic… Vůbec zhola nic!

Otevřel jsem oči a otřesen jsem se posadil k mým neznámým spolustolovníkům, kteří byli oblečeni do podobných hadrů stejně jako já. Všichni vypadali dost vystrašeně a někteří vcelku nepřítomně. Zkusil jsem promluvit a řekl jsem:“ ahoj“. Všichni přítomní se na mě podívali a odpověděli: „Ahoj, nazdar“ a tak podobně. Jsem slušný trpaslík, a tak jsem ihned dodal, že se jmenuji Warheaven, zvaný též Nebíčko, a zeptal jsem se, kdo jsou oni, ve snaze zjistit, co se mi to děje. Jaké překvapení, když se ty osoby představily jmény mých kumpánů z cechu! Až po chvíli mi došlo, že i hlasy mají své a je možné je díky tomu rozpoznat. Následně jsme se navzájem prohlíželi, živě debatovali, proč vypadáme jinak, kde to asi jsme a co se nám stalo. Ani jsme si nevšimli, že objednáváme pivo a též roztodivné pokrmy, jejichž názvy nám většinou nic neříkaly. Též jsme zjistili, že mluvíme zcela jiným jazykem, který nepříslušel lidem Azerothu ani jiné rase, kterou jsme při svých poutích světem potkali. Nevěděli jsme, co se stalo, a proč z nás namísto elfů, vlkodlaků a trpaslíka, jsou najednou obyčejní lidé. Nedokázali jsme zjistit, kde to jsme a co se děje, ale jídlo a pití bylo dobré, takže jsme tento problém hodili za hlavu s tím, že se určitě nějak časem vyřeší.

Debatovali jsme celé situaci a o tom, že jsme patrně v jiném světě, když v tom nám šenkýř přinesl bublinkatou žlutou vodu, kterou nikdo neobjednal. Koukáme, nechápeme, ale v tu se za naším stolem ozvalo: „Nazdar chlapíci“. Známé to oslovení trpaslíka Homíra. Místo něho je tu ale sympatický chlapík s šedivými vlasy, ale též bez vousů. Samozřejmě jsme se divili, kde se tam vzal. Homír nám vyprávěl, jak šel za námi ke Zlatému soudku, jenže jakmile překročil práh hospody, stalo se mu to samé co nám a probral se zde, avšak u jiného stolu a v jiné podobě. Jelikož nechápal, co se stalo, kde je a kam mu zmizel mohutný plnovous, objednal si pivo a dumal nad vzniklou situací. Pak si všiml naší zmatené skupinky, hlasy mu byly povědomé, takže poslouchal, o čem hovoříme. A ejhle! Poznal, že jsme to my, akorát v jiných tělech. Objednal tedy u šenkýře to nejdivnější pití, které našel, protože neměli trpasličí pálenku, a přišel za námi. Nadšeni příchodem Homíra, který jako správný cechovní provijanťák objednal další jídlo, jsme probírali vše možné i nemožné a řešili, jak se vrátit zpět ke Zlatému soudku a do svých těl. Čas běžel, hovor byl v plném proudu, pití teklo proudem a z ničeho nic opět bum prásk, okolí se rozmazalo, tma, světlo a plesk, sedíme opět ve Zlatém soudku. Tentokrát však již ve své staré dobré podobě. S radostí, že nejsme nějací obyčejní chasníci v neznámém světě a hospodě s divnou muzikou, jsme se objímali, vlkodlaci vyli na celé kolo a Homír ihned objednal pravou trpasličí pálenku, jak se v dobré trpasličí knajpě sluší a patří. Když jsme se u mágů následující den pídili potom, co se s námi asi stalo a kde jsme se to ocitli, nebyl nám nikdo schopen kloudně odpovědět. Dobrodružství to však bylo nevídané a je zas o čem vyprávět. A hlavně mám zpět svůj krásný pěstěný plnovous!

Yonby a hvězdář

Březen 2017, Yonby

Táto výprava snáď nemá konca. Som cudzincom vo výprave nejakých bojovníkov. Zobrali ma do partie, vraj vyčistiť Nighthold. Myslel som si že je to nejaká krčma a ideme upratovať. To iste. Celá partia sú cudzinci. Hovoria takou čudnou rečou ale už som ju kdesi počul na severe. Máme ale v partii 2 mojich rodákov. Ale trpaslík „hutorí“ len po trpaslícky a ja len čumím, nechápem a druhého rodáka sa bojím osloviť. Vyzerá dosť nebezpečne. Pred vstupom Šéfke výpravy povedala veštica, že si má vziať do výpravy cudzinca, a tak vzala mňa. Záznam v denníčku: vyčistiť neznamená upratovať!!!

Predchádzajúce boje boli hrozné. Na poslednom súperovi som celý čas len vytrhával rastlinky. Kvietok sem, kvietok tam, ono bolo MDŽ tak som tomu rozumel. Po boji som si chcel oddýchnuť, a tak som vyšiel do blízkej veže. Bolo tam krásne vidieť hviezdy. Zadívam som sa do tých všetkých galaxií. Ani som si nevšimol, že celá kompánia stojí pri mne. Zrazu sa z tých hviezd vynorila hlava. Bol to hlavný elfský hvezdár Star Augur. Rozpútalo sa peklo. Dvaja najväčší bojovníci sa mu postavili jeden od chrbta, druhý mu hľadel rovno do tváre. Začali tancoval, krúžiť okolo seba a hľadať slabé miesta v technike boja. Zvyšní bojovníci sa rozdelili aby každý priložil ruku či nohu do tanca. Boj preurputný. Praskali kosti, zbrane, čarovné prútiky. To najhoršie ale len malo prísť. Začal nás infikovať nejakým jedom. Začali sme grcať všade navôkol. To bol teda bordel. Nemal som sa kde postaviť, aby som si nezašpinil topánky. Každú chvíľku niekto hodil šabľu. Musím uznať, že títo severania majú výdrž. Grcia a hneď nato sa bije znova. Už sme hvezdára skoro porazili, keď si začal privolávať pomocníkov. Ale už nemal šancu zastaviť tento severský rýchlik. Star Augur padol. A ja? Premýšľam, kedy šéfke poviem, že nie som bojovník, ale upratovač…

Star Augur Etraeus (H)

Den Trifidů

Březen 2017, Warheaven

Razíme si cestu Nightholdem už nějaký ten pátek. Cestou mezi sveřepými nepřáteli jsme ale narazili na vcelku neobvyklý jev a to ve chvíli, když jsme se snažili přesvědčit nejvyššího botanika Tel´arna, aby se vzdal bez mučení. Na nějaké plameny a nebezpečné tekutiny na zemi jsme už zvyklí, ale Tel´arn, který se nechtěl vzdát bez boje, na nás zaútočil něčím zcela nezvyklým. Chodícími kytičkami. Vidíte správně, kytičkami. Jak ve Dni Trifidů, John Wydhem by zaplesal radostí. Tyto kytky, ale nazývejme je rovnou Trifidy, s námi několikráte vymetly podlahu, neboť nejen že bolestivě koušou, ale navíc se dokáží při kontaktu s obětí množit, a to exponenciální řadou. Mnohokrát přečísleni Trifidí ofenzívou jsme se museli stáhnout a prodiskutovat naše nově nabyté botanické objevy ohledně tohoto neznámého druhu. Po vzájemné odborné poradě jsme již souboj s Trifidy mistrně ovládli a též unikli všem dalším Tel´arnovým nástrahám. Kytičky nás však budou v nočních můrách ještě nějakou dobu pronásledovat. Pomláceni a pokryti pylem jsme se odvážili vydat dále a postavit se Aluriel, kapitánce gardy vládkyně Suramaru. Aluriel nás nepřekvapila svým bojovým uměním s meči, to umí každé nemluvně, ale nečekaně vyvolanými elementály. Po zkušenostech v botanické zahradě nás však už nemohlo nic rozhodit, a tak jsme nápor elementálů téměř bez problémů ustáli, byť tu a tam někdo z nás umrzl, nebo se naopak díky výhni ohnivých elementálů zcela vypařil. Bez pomoci elementálů Aluriel padla jako Legas (= rychle a snadno, nové přísloví Lužánek). Ale ty kytky, ty kytky…

High Botanist Tel´arn (H), Spellblade Aluriel (H)

Video s Aluriel zde. 

K.O., OK?

Únor 2017, Warheaven

Lužánky vs. Krosus. Stormwind Telegraph: „Davidum opět porazil Gol´iashe! Zápas století!“, Dalaran Mirror: „Tanec pěstí skončil K.O. v osmém kole, Krosus poprvé poražen!“ Ano, vyzvali jsme k souboji legendárního démonického lorda Krosuse. Krosus nás očekával na místě předem smluveném, tedy na poničeném zbytku mostu vedoucího do pevnosti Nighthold. Jak se brzy ukázalo, místo to bylo výhodné, nikoli však pro nás. Soupeř nás nemohl zaskočit svou velikostí, ale měl připraveno několik povedených překvápek jako například bourání mostu kus za kusem, což pro některé z nás znamenalo koupání se v zeleném hnusu pod mostem až do konce zápasu. Zbytek mužstva však souboj nevzdal a sem tam s ožehnutým zadkem či pomuchlanou výstrojí náš manšaft bojoval dále. Krosus v průběhu zápasu šikovně využíval své mohutné pěsti, levý hák střídal pravý hák, boj občas zpestřil ohnivými efekty a jinou taškařicí, již se zdálo, že je vše ztraceno. V průběhu osmého kola zápasu se nám však především díky hbitosti a řadě přesně mířených direktů podařilo obra vyřadit z rovnováhy. Na konci osmého kola již Krosus nestíhal vykrývat rány a těsně před koncem kola jej k zemi posla čistá rána mezi kukadla. Krosus K.O. a v kómatu.

Krosus (H)

Sushi tanec

Únor 2017, Warheaven

Po otevření bran pevnosti Nighthold jsme na konci ledna a začátkem února lehce potrénovali co a jak, přičemž jsme včera též provedli úspěšnou simulaci pádu Gul´dana. Pak jsme do toho šli naostro. Proletěli jsme bránou pevnosti s řevem podobným křiku šílených berberů a vlétli rovnou do hnízda plného škorpionů, kde jsme po krátkém a ostrém boji rozsekali přerostlého Škorpíka na sushi. Omámeni krví a jedem těchto padlých pavoukovců jsme následně vpadli do sálu, kde čas ovládá zhmotněná časoprostorová anomálie, se kterou jsme si pěkně zatancovali nejdříve slow fox, pak quickstep a nakonec čardáš, nebo se nám to jen zdálo? Co se nám však nezdálo byl mechapošuk Trilliax, při jehož zničení jsme se zapotili u pojídání jedovatých dortíků, vypínání vybuchujících robůtků a opět zábavným tancem zvaným vyhniselaserunebozhebneš (autor tance neznámý). Nicméně i tento mechanický konstrukt vyrobený Soumračnými podlehl našemu nezdolnému úsilí. Chvilku jsme pak ještě dráždili obra Krosuse na bříšku, ale jeho pěsti nám rychle vysvětlily, že to není dobrý nápad. Šťastni, uspokojeni a s ohořelým obočím jsme pak odjeli vyprávět po krčmách naše nová dobrodružství

Gul´dan (N), Skorpyon (H), Chronomatic Anomaly (H), Trilliax (H)

Video s Chronomatic Anomaly zde.
Video s Trillaxem zde.

Lednový express

Leden 2017, Shrra

Vánoce jsou za námi. Su nacpaný cukrovím tak, že nedopnu róbu. Thal’kiel se povaluje na peci a přesto, že kromě lebky na něm nic není, polehává a skučí, že ho bolí žlučník a játro. Das ganze Warlock Volk ist eine Simulantenbande! Tak holt sleduju pouze z povzdálí, jak se rozjíždí povánoční Lužánecký expres. Na zemi sice zamrzlo tak, že téměř všichni méně movitější bojovníci přešli na pasivní chlazení svých strojů (rozuměj: otevřeli si na raid okno), ale v Azerothu nějak zajistili komfortních 25°C. Ono je to vlastně jedno, protože vlak má stejně namířeno do míst, kam i gnómové chodí aspoň ve dvou (nad sebou). První zastávka: Odyn. Ytar svolal, nastoupil, vystoupil, očesal, vykázal, rozdělil a jede se dál. Průjezd přes most hlídal Guarm, ale neuhlídal. Reve chvilku škádlí Guarmovi pupik a hraje mu kašpárkové divadlo a ejhle, za chvilku se hlavičky kutálí do různých světových stran (pokud se v pekle dá o něčem takovém mluvit). Poslední zastávka, paňmáma. Předpokládaný příjezd vlaku do cílové stanice zatím sice neznámý, ale už se to blíží.

Odyn (H), Guarm (H)

XOXOXOXOXOXO

Listopad 2016, Shrra

Milé děti, nadpis by mohl budit zdání, že jsem se vrátil do pubertálních let a budu vás zásobovat infantilním článkem plným smajlíků, memů a bůh-ví-čím se ti mladí dneska baví. Realita je ovšem daleko jednodušší. V nadpisu vidíte do klávesové podoby převedené finální foto účastníků zájezdu do Emerald Nightmare po killu té divné tlusté věci na konci, co nám dělá čurbes ve Val’shanar. Skoro se ani nechce věřit, že Xavius odolával až do dneška. Speciálně pro tento raid měním taktiku. Místo toho, abych po vzoru Xavia doma vše uspal a pak si zablbnul, žádám na začátku raidu Ytara o trpělivost. Pořídit a otitulkovat ženě poslední spektákl s Bridget Jones je prvním úkolem večera. Tak mě to rozparádí, že ani nevnímám, že jsme zabili Cenaria a skáčem do hlubin nočních můr. Díky chichotu z vedlejšího místa na gauči téměř neslyším zvuky bitvy a zmatené Turmovy skřeky ( ten Warr je tank napi.. (c) ). Poměrně nečekaně přichází z pravé strany nevirtuální úder, který mi odpaluje Doomguarda. Bridget Jones donutila ženu k záchvatu smíchu a následnému pádu na klávesnici. Překvapivě je ale jeho načasování naprosto přesné do poslední fáze a tak naprosto nesoustředěný a rozhozený sleduji, jak moji drazí démonci okusují zbytky Xavia. Dneska už nedostanou večeři.

Jo a jak už je naším standardem, vyčistíme ve zbytku večera i Trial of Valor, ale to v podstatě nestojí za zmínku.

H:Xavius, N:Helya

Jak svět přichází o iluze

Listopad 2016, Shrra

Kdysi dávno to byl sen. Měl barvu tisíce smaragdů. Místo, kam nevstoupila lidská noha, svět nespoutané přírody. On byl jeho nedílnou součástí, spolu s Yserou dohlíželi na Azeroth. Učil druidy všem jejich znalostem, byl polobohem a mentorem světa smrtelníků. Barva jeho snu se změnila. Smaragdy ustoupily purpuru. My, kdož jsme se v dávných dobách v poušti Silithu hřáli v jeho přízni a hrdě nosili titul Strážce Cenaria, dnes klopíme zraky. Xavius dosáhl svého, náš polobůh je na kolenou a prohnilý do morku kosti. Ze sna se stala noční můra a on je jen další strážce na cestě ke Xaviovi. Jeho driády, enti a draci dělají co mohou, ale naše touha po finálním zúčtování je silnější. Rozhlížím se po bojišti. Těm z naší jednotky, kterým ještě teče mlíko po bradě, to těžko vysvětlíš. Proč ve chvíli vítězství a chvilkové slávy a oddechu, kdy oni vesele tančí a fotí selfie, proč v této chvíli stojí jeden malý gnóm stranou ostatních? Thal’kiel vrže zubama a nervózně kolem mě poletuje. I tahle bytost věčného zatracení vytušila, že dnes jsme s Malfurionem po boku zničili kus naší historie. Nad Azerothem se smráká a teplota padá k bodu mrazu. Lesknou se mi oči. Odpusť nám Malorne, tohle se nemělo nikdy stát…

Cenarius (H)