Battle for Azeroth

Po odražení Legie nám nebylo dopřáno oddechu. Azeroth je opět ohrožen. Sargerasův meč nepáchal větší škody, než jsme se mysleli a Azeroth krvácí. konflikt mezi Alliancí a Hordou se opět rozhořel, padl Darnassus i Lordaeron, a k tomu všemu se patrně utkáme s některým ze starých bohů. Bude N´zoth nebo některý jiný? Čeká nás větší hrozba než Sargerasova legie? Je třeba opět sebrat odvahu, pokračovat v boji za Azeroth a samotnou existenci náš všech. Ať nám hrozí cokoli NEVYMĚKNEME! Pokud máš odvahu, předej se k nám.

Lužánky, since 2007

Jsme česká casual guilda s dlouhou tradicí působící na serveru Thunderhorn (dnes skupina Thunderhorn/Wildhammer EU). Zaměřujeme se převážně na PvE a raidy jsou pravidelně 2x týdně. Najdete u nás ale i PvP pozitivní jedince, na guildovní RBG to ovšem zatím není. Jde nám o to si v klidu společně zahrát, bavit se, popovídat si, odreagovat se, zkrátka to moc nehrotíme. Věkový průměr je spíše vyšší, řada z nás má rodiny, děti, ale najdou se u nás i mladší ročníky. V dobách největší slávy čítaly naše řady přes 100 aktivních hráčů a pravidelně raidovaly až čtyři skupiny. V současné době zůstalo zdravé jádro těch, co mají pořád chuť si hrát a u manželek jim to ještě prochází.

 

Lovec duší

Leden 2018; Warheaven

Přežili jsme oslavy nového roku, byť ne všichni naši bojovníci se dosud plně vzpamatovali. Museli jsme se trochu zmátožit a procvičit, abychom se včera mohli vypravit opět do Antoru. Při pravidelném rozpočítávání jsme však záhy zjistili, že je nás méně, než obvykle, takže nezbylo, než sehnat dobrodruhy odjinud, což se nám zadařilo. Jen málo kým otřásla oslava Nového roku tak, jako s Milliwattem, kterýžto se z malého Gnoma kněze propil do podoby Demon Huntera otloukánka. Jak k tomu došlo a co se stalo, to nikdo neví, ani sám Milliwatt, který si po těžké silvestrovské noci nepamatuje ani své jméno a všechny se snaží přesvědčit, že se jmenuje Milvaett. Jelikož je nám ho líto, tak ho u toho necháváme. Cvičně jsme natloukli prvním pěti hlavním strašákům v Antoru a pak jsme se vydali za Imonarem, lovcem duší. Jeho titul lovec duší je patrně trochu nadsazený, neboť jeho dušičku jsme po krátkém boji ulovili sami. Díky radám mystic raidera Warudakumiho, jsme s Imonarem zatočili opravdu v rekordním čase a překvapivě nás zůstalo na nohou více, než je průměrně obvyklé (samozřejmě, že Legas umřel, je to přeci náš wipehunter, ale nebudu se mu posmívat, protože mě sfoukl ohnivý proud do hlubin Antoru, přičemž mohu já i ostatní děkovat schopnosti se zreinkarnovat!). Imonar se na nás pokoušel kromě pastí a všelijakých blbinek posílat též zelené ohnivé koule, ale my se jim s atletickou obratností a s velkou kapkou štěstí snadno vyhnuli. Když si Imonařík konečně ustlal na podlaze, někteří z nás se podivovali, že je konec. Například Hromotluk v zápalu boje se zarudlýma očima ještě chvíli šermoval sekerkou do prázdna a Takahay se točil dokola zmateně pátraje po nepříteli. Jelikož už se připozdívalo, odhodlali jsme se ještě pokusit dloubnout do žeber (pokud to žebra má) Kin´garotha, ten však našim pokusům odolal, ale nebylo to úplně špatné. Bohužel Kin´garoth vs. Lužánky a spol. 3:0, ale věříme, že se skóre příště obrátí v náš prospěch

Imonar the Soulhunter(H)

Veselé Vánoce a šťastný Nový rok

prosinec 2017; Warheaven

Utíká to jako voda. Po roce jsou tu opět Vánoce a za nimi se řítí Nový rok. Copak nám asi Všeotec Zima nadělí? Hlavní je si to vše v klidu a ve zdraví užít, či propařit (ale vše s Homírem :D).

Za vedení guildy Vám všem přeji dobré zažívání, nějaký ten dárek (třeba subskripšn! nebo BiS legendárku), klídek a pořádný soudek piva na Silvestra. S mnohými se uvidíme ve hře až po Novém roce, takže přeji i vše nejlepší do nadcházejícího roku a naší guildě, aby se jí dařilo alespoň stejně dobře jako v roce 2017, kdy jsme pokořili Nighthold, Sargerasovu hrobku a úspěšně se prokousáváme Antorusem. Též je třeba si začít brousit zbraně a leštit zbroj, protože se šušká, že se něco strhne mezi Aliancí a Hordou, což snad nadzvedne z kavalců všechny pauzéry, kteří lenoší mimo svět Azerothu a spokojeně se nyní cpou cukrovým a pijí vaječňák

Tak šťastné a veselé guildovníci!

Nakupování dárků, pečení pečiva, balení dárků, Vánoce, Silvestr (M)

Hasabeonar

prosinec 2017; Warheaven


Pokračujeme v postupu Antorem. U strážkyně portálů Hasabel jsem si jen tak přicmrndul, neboť jsem se dobelhal za ostatními později. Vypadali vyřízeni, morálka nebyla valná, takže nezbylo mi, než všechny povzbudit svou oslňující přítomností. Aura guildmastera zafungovala, neboť krátce po mém příchodu se nám podařilo Hasabel srazit na kolena. Popravdě jsem v boji až tak zářně ruku k dílu nepřiložil, protože jsem byl v polovině boje omráčen a dál jsem nepokračoval. Vůdcovská aura však pracovala za mě. Též musím uznat, že nám opět vypomohli bývalí členové našeho cechu, ale i to se počítá. Naši odkojenci, jsou prostě navždy naši. Ležíc omráčen na zemi jsem sledoval své spolubojovníky, jak probíhají portál za portálem, kterak flamekeeper Norti nosí plamínek, jak z Milliwatta prýští léčivé světlo do všech stran, jak se Ryükovi i Takahyovi pod náporem Hasabel a jejích mazlíčků podlamují kolena, a jak nakonec Hasabel padá k zemi. Byl to dobrý boj.

O týden později jsme opět nelenili a v menší sestavičce jsme vyrazili na pomoc Eonar, které hrozila ze strany démonů zkáza. Jelikož jde o záchranu ženy, tak nikdo nechtěl být za okurku a všichni ze sebe vydali maximum. Hordy démonů se na nás valily zdola i shora, od středu i od krajů, po zemi i vzduchem. Do toho nás zaměřoval zkázonosný paprsek a zemi též třísnil prudký jed. Běhali jsme chvíli tam, chvíli jinam, málem jsme se v tom válečném zmatku sami zamotali, ale naštěstí nás chlapská hrdost zachránila a nepodlehli jsme panice. Uchránili jsme Eonar i svou čest a nedali démonům šanci. Odměnou pro nás byla nejen bedna plná pokladů a zlata, ale též něžný polibek, kterým každého z nás Eonar obdařila, tedy vyjma Milliwatta, protože je kněz a ti nosí sukni, jo a taky mají něco s malými chla…. ale o tom zas někdy příště…

Portal Keeper Hasabel, Eonar the Life-binder (H)

Zdař podař

prosinec 2017; Warheaven

Minule jsme dobrnkali, ano. Ale to bychom nebyli žádní hráči, kdybychom nebrnkali i dále, a to opět na nervy Svirax, Ishkarovi a Erodusovi, tedy Antoranskému vrchnímu velení. Tentokrát jsme však dorazili již s předem precizně naplánovanou strategií, která tedy potřebovala trošičku dopoladit za běhu, ale byl to dobrý plán. Taktika spočívala ve zvolení podaře, respektive podařů. Jakkoli toto slovo zní podivně má dva významy: 1) podař = něco jako štístkař, zdařič, prostě se mu daří; 2) podař – člověk lezoucí do Podu, což je jednomístná futuristická kapsle odkud lze ovládat rozličné funkce podpořit tak ostatní v boji. V našem podání museli být podaři válečníci, kteří jsou podaři ve smyslu prvního významu a chtělo se jim být i podařem v druhém smyslu. Všichni už dávno vědí, že nejsme žádná ořezávátka, takže hned se mezi námi našlo několik skvělých podařů, díky nimž se nám celý souboj zdařilo vyhrát. Možná ještě by mohl podař minař lépe nacvičit odstraňování min, protože ne všichni z nás mají ostříží zrak a občas o nějakou tu minu zakoupnou, ale to už opravdu jen malý nepodstatný detailíček. Takže podařům zdar, tedy zdař! ,

Antoran High Command (H)

Sargerasovi mazlíčci

prosinec 2017; Warheaven

Při dalším těžším postupu Antorusem jsme se utkali se Sargerasovými hafíky. Před tím však zavládl lehký chaos, a to když jsme se na ně hnali z kopečka dolů s větrem o závod a ti strašpytlové se najednou odtočili, zavyli a vzali nohy na ramena. Prostě zbaběle zdrhli. Nevěřícně jsme se dívali jeden na druhého, protože když už někdo v panice utíká, tak jsme to my. Nikdo nevěděl, zda je to léčka, nebo zda jsme natolik hrůzostrašná parta, až se nás i démoni bojí. Psíkům asi rychle došlo, že by si z nich Sargeras udělal štěkanátky, tudíž se za pár okamžiků vrátili zpět na bitevní plácek. Díky cizímu felčarovi, který se k našemu boji připojil, jsme si s nimi hravě poradili, bohužel jsme neměli felčara svého, neboť Poistka chudák měl nějakou pojistnou událost a nemohl přijít, a jiného felčara již nemáme. Holt, tentokráte to byla brnkačka. Dobrnkali jsme však vzápětí u antoranského vrchního velení, kde jsme narazili na tak tuhý odpor, až náš pomocný felčar vzdal své snažení a s díky a naraženou kostrčí se odporoučel. Nesmutníme, ne vždy se daří. Však příště si napravíme chuť.

Felhounds of Sargeras (H)

Návrat titánů

prosinec 2017; Warheaven

Kam se hrabou antičtí hrdinové na nás. To by Héraklés, Odysseus i Achilles čučeli na drát! Kdepak, na nás nemají. To my jsme vyčistili Antorus od démonů, titánských konstruktů, ubránili Eonar před zničením, postavili se titánským avatarům a ukrátili jsme mučení Argusvo. Zabít Hydru, nebo někomu čistit chlévy, případně se ztratit ve Středomoří nebo se nechat střelit šípem do paty, to umí každý. Vybílit velitelství ničemné Legie za necelých 5 hodin, to už ale zvládá jen pár vyvolených, mezi které se počítáme i my! Snad i o nás se budou jednou skládat báje a děti se s nimi budou trápit ve škole. Možná o nás Homír něco napíše!

O našem hyperprůběhu Antorem vám mohu  povyprávět jen ve zkratce, nemám v úmyslu napsat epos. Vlastně to bylo celé tak rychlé, že si ze začátku pamatuji jen obra s děly na těle, dva šílené psy snažící se nás zničit, válečnou radu sestávající se ze tří velitelů, kde jsem asi na chvilku omdlel vyčerpáním a jakéhosi dveřníka, který hlídal portál, ale neuhlídal. V hlavě mě utkvěla pouze záchrana Eonar, při které jsem však zachraňoval hlavně sebe a co dělali ostatní, to nevím, patrně ji ale zachránili, poněvadž přežila. Immonar Lovec duší zemřel tak rychle, že jsem ho ani nezaregistroval, nebo jsem v tu chvíli prostě nedával pozor (ano, i to se může stát u vůdce mého formátu). Musím se ale zastavit u Kin´garotha, kterýž to je monstrem pekelným s laserometačem smažícím vše poblíž a vyvolávajícím posily ve formě konstruktů, které nám též zatopily. Nevzdali jsme to a na oplátku jsme si jimi o něco později zatopili  my, byl to příjemný táboráček – buřty, písně, pivo, no znáte to. O pár okamrknutí později, hlouběji v katakombách Antoru, jsme potkali také Varimathrase, ten naše nadšení z opětovného shledání nesdílel a radši sám po pár pokusech s nějakým nesmyslem ohledně toho být sám ve tmě, umřel. Cestou ke konci se nám do cesty připletly ještě mnohoručné hinduistické kněžky, které si myslely, že nás svými párátky zastaví, ale jak se říká: myslet, znamená prd vědět. Teď už vědí. Předposlední byl Aggramar, který hlavně mě zaskočil grilovacími kolečky na zemi, z nichž se po chvilce vyřinul k nebi strašlivý proud ohně, až mě chlupy na zádech ohořely. Tyto triky s ohníčkem však zkouší skoro každý, takže nás to nemohlo vyvést z rovnováhy a za pokus nás ožehnout byl nato šup náležitě ztrestán.  Takto jsme se prohnali až k souboji s Argusem, kterého nám Sargeras postavil do cesty, ale ještě před tím, jsme se objevilie v sídle titnánského pantheonu, což byla krása vesmírná (doslova) a se slzami v očích jsme se dívali z dálky na planety Argus i Azeroth. Pravda, pak jsme slzeli z jiného důvodu, a to když s námi  Argus (Titán, ne planeta) vytíral podlahu a pak nás nutil umírat a oživovat se a zase umírat a oživovat se a tak nějakou dobu dokola, až jsme si řekli dost a Legas ho střelil do achilovky (Achilles by měl radost, ale na Azerothu se bude později říkat Argusova pata) a bylo dokonáno.

Když bylo po všem, nezbývalo než oněměle sledovat, jak Titáni odtahují Sargerase od Azerothu do hlubin vesmíru, jak ten proradník zabodává meč do našeho milovaného Azerothu a jak nás asi navždy opouští též Illidian. Budiž jim vesmír lehký. No a protože Chromie je naše kámoška, tak jsme rozzářeni bojem skočili zpět v čase a hezky od začátku jsme si smlsli ještě jednou na Garothim (to je ten s těmi děly), kterého jsme požádali, aby si dal více záležet, ale věřte mi, moc tomu nedal….

Antorus the Burning Throne full (N), Garothi Worldbreaker (H)

Killdžejdn

září 2017; Warheaven

Kil´jaeden padl. Ať žijí Lužánky. Ale komu čest, tomu čest, byl to tvrdý soupeř a potrápil nás jak se patří. Jeden větší přešlap a byl konec. Takže nám nezbylo než to nebrat naším typickým stylem last man standing, ale museli jsme dát hlavy dohromady, vyladit souhru, nahonit trochu výbavy a ega a pořádně potrénovat. Trénink nám nějakou dobu zabral, ale kýžený efekt to nakonec mělo. Ten opojný pocit, když ta bestie padla, bych přál zažít každému. Teď už můžeme jen s prstem v ruce  farmit equip a těšit se v klidu na nový raid. Nebo, že bychom někdy zkusili i mythic obtížnost? Hm?

Kil´jaeden HC

Avátar

Srpen 2017; Warheaven

Sargerasův Avatar nám dal zabrat. Jo, dal. Mořili jsme se s ním vcelku urputně. Nechtěl bych potkat skutečného Sargerase a poměřit s ním síly, byť by se ze své titánské velikost smrsknul na něco přiměřeně velkého. Už jsme to vzdávali, brečeli únavou, škemrali Milliwatta, aby to rozpustil, aby nás nechal odejít, ale on ne. Stále znovu a znovu, pokus za pokusem, Maidenka, zelená kola, velká zelená kola, výbuchy, propady podlahy, platforma a tornáda, bože ta tornáda, a pak smrt, bohužel naše. Už jsme mysleli, že není žádná naděje. Ale nakonec, nevím, čím to bylo, zda nám Milliwattík nalil do žil pár ampérů nějaké energie, ale cosi se v nás na poslední chvíli vzepjalo a prostě jsme Avatara posledním dechem sfoukli z té jeho ostrovní platformičky uprostřed felového jezírka. Bohužel nikdo neví, jak se nám to povedlo. Měli jsme z toho takovou radost, že jsme málem odešli a zapomněli na poslední překážku v Sargerasvě hrobce, Kil´jaedna. Mučení neskončilo, teprve začíná.

Fallen Avatar HC

Farmářské slavnosti

Srpen 2017; Shrra

Minulý týden jsem to nějak odfláknul a hned jsem byl po zásluze potrestán nutností sesmolit zase pár řádků, protože překvapivě držíme nastoupený trend 2ks za týden. Dneska to měla být jenom taková epizodka, farma, výlet do povznášejícího prostředí Tomb of Sargeras, kde to máme tak rádi a kde nám díky všudepřítomnému felu korodují mozkové i kovové závity. Po zářezu na pažbě v podobě povalujících se zbytků Desolate Host jako vedlejšího produktu geologického výzkumu Plamenné Legie pomocí Engine of Souls asi málokdo čekal, že budeme hned pokoušet zubem času a působením felu natráveného titána Maiden of Vigilance. Farma padla rychle a tak zbylo dost času na to, abychom učili méně zdatné jedince odlišovat zelenou od žluté. Dochází k historické události, kdy je pro barvoslepost vyhozen z raidu Reve a hned přestáváme lítat vzduchem s bombičkama v kapsách. Příští týden Fallen Avatar? No uvidíme. Fialová od zelené už jde poznat docela dobře, tak Reveho vezmeme na milost.

Desolate Host HC, Maiden of Vigilance HC

A není to málo Antone Pavloviči?

červenec 2017; Shrra

„Co máme dnes na programu?“ Ptal se hladový Uax, když ožíral pátého syrového králíka. „Mistress Sassz’ine,“ odvětil chlupatý medvěd od svého talíře s kašičkou, která nebyla ani moc studená, ani moc horká, prostě akorát. „A není to trochu málo Antone Mellberoviči?“ Nenechal se odbýt Uax a zabalil murločí rolku do řas bazénku, kde plave břichem nahoru Mistress Sassz’ine jako správná šikovná rybička. „Tak máme tu ještě po cestě Tři sestry.“ Nenechavá se rušit od mlaskání Mellber. „No jo, ale to je samý tuhý maso naložený v lihu, zas mi bude týden blbě a nikdo mě neuvidí online.“ „Na to se vykašli, worgenů je všude dost, tak se jeden ožralý pod švestkou v Dalaranu ztratí. Akorát nesežer i tu harmoniku, budeš pak při krkání pískat.“

A milé děti, jak řekli, tak udělali. Z dnešního večírku si neseme do progresu +2 a mlsně se olizujeme při pohledu na Bobika, teda The Desolate Host.

Mistress Sassz’ine HC, Sisters of the Moon HC