Category Archives: Novinky

Sargerasovi mazlíčci

prosinec 2017; Warheaven

Při dalším těžším postupu Antorusem jsme se utkali se Sargerasovými hafíky. Před tím však zavládl lehký chaos, a to když jsme se na ně hnali z kopečka dolů s větrem o závod a ti strašpytlové se najednou odtočili, zavyli a vzali nohy na ramena. Prostě zbaběle zdrhli. Nevěřícně jsme se dívali jeden na druhého, protože když už někdo v panice utíká, tak jsme to my. Nikdo nevěděl, zda je to léčka, nebo zda jsme natolik hrůzostrašná parta, až se nás i démoni bojí. Psíkům asi rychle došlo, že by si z nich Sargeras udělal štěkanátky, tudíž se za pár okamžiků vrátili zpět na bitevní plácek. Díky cizímu felčarovi, který se k našemu boji připojil, jsme si s nimi hravě poradili, bohužel jsme neměli felčara svého, neboť Poistka chudák měl nějakou pojistnou událost a nemohl přijít, a jiného felčara již nemáme. Holt, tentokráte to byla brnkačka. Dobrnkali jsme však vzápětí u antoranského vrchního velení, kde jsme narazili na tak tuhý odpor, až náš pomocný felčar vzdal své snažení a s díky a naraženou kostrčí se odporoučel. Nesmutníme, ne vždy se daří. Však příště si napravíme chuť.

Felhounds of Sargeras (H)

Návrat titánů

prosinec 2017; Warheaven

Kam se hrabou antičtí hrdinové na nás. To by Héraklés, Odysseus i Achilles čučeli na drát! Kdepak, na nás nemají. To my jsme vyčistili Antorus od démonů, titánských konstruktů, ubránili Eonar před zničením, postavili se titánským avatarům a ukrátili jsme mučení Argusvo. Zabít Hydru, nebo někomu čistit chlévy, případně se ztratit ve Středomoří nebo se nechat střelit šípem do paty, to umí každý. Vybílit velitelství ničemné Legie za necelých 5 hodin, to už ale zvládá jen pár vyvolených, mezi které se počítáme i my! Snad i o nás se budou jednou skládat báje a děti se s nimi budou trápit ve škole. Možná o nás Homír něco napíše!

O našem hyperprůběhu Antorem vám mohu  povyprávět jen ve zkratce, nemám v úmyslu napsat epos. Vlastně to bylo celé tak rychlé, že si ze začátku pamatuji jen obra s děly na těle, dva šílené psy snažící se nás zničit, válečnou radu sestávající se ze tří velitelů, kde jsem asi na chvilku omdlel vyčerpáním a jakéhosi dveřníka, který hlídal portál, ale neuhlídal. V hlavě mě utkvěla pouze záchrana Eonar, při které jsem však zachraňoval hlavně sebe a co dělali ostatní, to nevím, patrně ji ale zachránili, poněvadž přežila. Immonar Lovec duší zemřel tak rychle, že jsem ho ani nezaregistroval, nebo jsem v tu chvíli prostě nedával pozor (ano, i to se může stát u vůdce mého formátu). Musím se ale zastavit u Kin´garotha, kterýž to je monstrem pekelným s laserometačem smažícím vše poblíž a vyvolávajícím posily ve formě konstruktů, které nám též zatopily. Nevzdali jsme to a na oplátku jsme si jimi o něco později zatopili  my, byl to příjemný táboráček – buřty, písně, pivo, no znáte to. O pár okamrknutí později, hlouběji v katakombách Antoru, jsme potkali také Varimathrase, ten naše nadšení z opětovného shledání nesdílel a radši sám po pár pokusech s nějakým nesmyslem ohledně toho být sám ve tmě, umřel. Cestou ke konci se nám do cesty připletly ještě mnohoručné hinduistické kněžky, které si myslely, že nás svými párátky zastaví, ale jak se říká: myslet, znamená prd vědět. Teď už vědí. Předposlední byl Aggramar, který hlavně mě zaskočil grilovacími kolečky na zemi, z nichž se po chvilce vyřinul k nebi strašlivý proud ohně, až mě chlupy na zádech ohořely. Tyto triky s ohníčkem však zkouší skoro každý, takže nás to nemohlo vyvést z rovnováhy a za pokus nás ožehnout byl nato šup náležitě ztrestán.  Takto jsme se prohnali až k souboji s Argusem, kterého nám Sargeras postavil do cesty, ale ještě před tím, jsme se objevilie v sídle titnánského pantheonu, což byla krása vesmírná (doslova) a se slzami v očích jsme se dívali z dálky na planety Argus i Azeroth. Pravda, pak jsme slzeli z jiného důvodu, a to když s námi  Argus (Titán, ne planeta) vytíral podlahu a pak nás nutil umírat a oživovat se a zase umírat a oživovat se a tak nějakou dobu dokola, až jsme si řekli dost a Legas ho střelil do achilovky (Achilles by měl radost, ale na Azerothu se bude později říkat Argusova pata) a bylo dokonáno.

Když bylo po všem, nezbývalo než oněměle sledovat, jak Titáni odtahují Sargerase od Azerothu do hlubin vesmíru, jak ten proradník zabodává meč do našeho milovaného Azerothu a jak nás asi navždy opouští též Illidian. Budiž jim vesmír lehký. No a protože Chromie je naše kámoška, tak jsme rozzářeni bojem skočili zpět v čase a hezky od začátku jsme si smlsli ještě jednou na Garothim (to je ten s těmi děly), kterého jsme požádali, aby si dal více záležet, ale věřte mi, moc tomu nedal….

Antorus the Burning Throne full (N), Garothi Worldbreaker (H)

Killdžejdn

září 2017; Warheaven

Kil´jaeden padl. Ať žijí Lužánky. Ale komu čest, tomu čest, byl to tvrdý soupeř a potrápil nás jak se patří. Jeden větší přešlap a byl konec. Takže nám nezbylo než to nebrat naším typickým stylem last man standing, ale museli jsme dát hlavy dohromady, vyladit souhru, nahonit trochu výbavy a ega a pořádně potrénovat. Trénink nám nějakou dobu zabral, ale kýžený efekt to nakonec mělo. Ten opojný pocit, když ta bestie padla, bych přál zažít každému. Teď už můžeme jen s prstem v ruce  farmit equip a těšit se v klidu na nový raid. Nebo, že bychom někdy zkusili i mythic obtížnost? Hm?

Kil´jaeden HC

Avátar

Srpen 2017; Warheaven

Sargerasův Avatar nám dal zabrat. Jo, dal. Mořili jsme se s ním vcelku urputně. Nechtěl bych potkat skutečného Sargerase a poměřit s ním síly, byť by se ze své titánské velikost smrsknul na něco přiměřeně velkého. Už jsme to vzdávali, brečeli únavou, škemrali Milliwatta, aby to rozpustil, aby nás nechal odejít, ale on ne. Stále znovu a znovu, pokus za pokusem, Maidenka, zelená kola, velká zelená kola, výbuchy, propady podlahy, platforma a tornáda, bože ta tornáda, a pak smrt, bohužel naše. Už jsme mysleli, že není žádná naděje. Ale nakonec, nevím, čím to bylo, zda nám Milliwattík nalil do žil pár ampérů nějaké energie, ale cosi se v nás na poslední chvíli vzepjalo a prostě jsme Avatara posledním dechem sfoukli z té jeho ostrovní platformičky uprostřed felového jezírka. Bohužel nikdo neví, jak se nám to povedlo. Měli jsme z toho takovou radost, že jsme málem odešli a zapomněli na poslední překážku v Sargerasvě hrobce, Kil´jaedna. Mučení neskončilo, teprve začíná.

Fallen Avatar HC

Farmářské slavnosti

Srpen 2017; Shrra

Minulý týden jsem to nějak odfláknul a hned jsem byl po zásluze potrestán nutností sesmolit zase pár řádků, protože překvapivě držíme nastoupený trend 2ks za týden. Dneska to měla být jenom taková epizodka, farma, výlet do povznášejícího prostředí Tomb of Sargeras, kde to máme tak rádi a kde nám díky všudepřítomnému felu korodují mozkové i kovové závity. Po zářezu na pažbě v podobě povalujících se zbytků Desolate Host jako vedlejšího produktu geologického výzkumu Plamenné Legie pomocí Engine of Souls asi málokdo čekal, že budeme hned pokoušet zubem času a působením felu natráveného titána Maiden of Vigilance. Farma padla rychle a tak zbylo dost času na to, abychom učili méně zdatné jedince odlišovat zelenou od žluté. Dochází k historické události, kdy je pro barvoslepost vyhozen z raidu Reve a hned přestáváme lítat vzduchem s bombičkama v kapsách. Příští týden Fallen Avatar? No uvidíme. Fialová od zelené už jde poznat docela dobře, tak Reveho vezmeme na milost.

Desolate Host HC, Maiden of Vigilance HC

A není to málo Antone Pavloviči?

červenec 2017; Shrra

„Co máme dnes na programu?“ Ptal se hladový Uax, když ožíral pátého syrového králíka. „Mistress Sassz’ine,“ odvětil chlupatý medvěd od svého talíře s kašičkou, která nebyla ani moc studená, ani moc horká, prostě akorát. „A není to trochu málo Antone Mellberoviči?“ Nenechal se odbýt Uax a zabalil murločí rolku do řas bazénku, kde plave břichem nahoru Mistress Sassz’ine jako správná šikovná rybička. „Tak máme tu ještě po cestě Tři sestry.“ Nenechavá se rušit od mlaskání Mellber. „No jo, ale to je samý tuhý maso naložený v lihu, zas mi bude týden blbě a nikdo mě neuvidí online.“ „Na to se vykašli, worgenů je všude dost, tak se jeden ožralý pod švestkou v Dalaranu ztratí. Akorát nesežer i tu harmoniku, budeš pak při krkání pískat.“

A milé děti, jak řekli, tak udělali. Z dnešního večírku si neseme do progresu +2 a mlsně se olizujeme při pohledu na Bobika, teda The Desolate Host.

Mistress Sassz’ine HC, Sisters of the Moon HC

 

Za Husa!

červenec 2017; Warheaven

Normálně normál dáváme už normálně, takže bylo třeba se zase krapet někam posunout. Na heroic už Gorotha dáváme s rukama za hlavou, takže vzhledem ke svátku upálení mistra Husa jsme se rozhodli přiložit ruku k dílu a připomenout si toto výročí zničením alespoň démoní inkvizice. Její členové dlící v Sargerasově hrobce, tedy Velemučitel Atrigan a jeho podržklec Belac, se nám postavili velmi směle a jednou s námi vymetli podlahu, napodruhé jsme však pro změnu vymetli podlahu mi s nimi. Ale zas tak jednoduché to přeci jen nebylo. Mučení si z nás někteří užili víc než dosti, a pobyt v Belacově kleci není žádný Hilton. Neobešli jsme se bez ztrát, ale byl to přeci boj proti inkvizici a ten nebyl nikdy žádná foukačka.  Co dodat, Jan Hus z nás nakonec musel mít radost, protože jsme jeho památku uctili se ctí. Amen.

Demonic Inquisition HC

10 minutes should be enough for everyone

červen 2017; Shrra

Parafrází programátorské mantry DOSové éry zahajujeme HC postup Sargerasovou hrobkou. Illy je tento večer po pauze nezvykle potichu, takže rozdělování lootu po vyčištění normal verze ToS se nám protahuje do 22:45. Nervózně stepuju před vchodem, mávám na Reveho, šťouchám Melíka, ale invite ne a ne přijít. Najednou zděšení! Illy promluvila! Její první slova ovšem nebyla zrovna hřejivá a konejšivá, ale obviňující vše kolem dokola, že kdo ji mutnul mikrofon… Na HC pokusy nám tedy zbývá slabých 10 minut. K všeobecnému překvapení jsem odvolán z pozice Demon Huntera, že prý je potřeba maskota, co bude pouštět gramofon a vyrobí na konec raidu diskotéku. Nu což, chtěli jste do raidu Discoprejta, máte ho mít. První shardy a hned zjišťuji, že moje nová role postrádá komfort mobility a že s gramofonem na krku se Fel Rush dělá dost blbě. Končím tedy breakování a ulehám na zem. Chvilku koukám, jak se to vlastně hraje a už mě Illy povolává zpět mezi živé. Proč se takhle rozepisuju o zdánlivě banálních situacích? Protože k boji se samotným Gorothem vlastně není vzhledem k jeho neobtížnosti moc co napsat. Aspoň jdeme spát s dobrým pocitem, že potvora nekladla odpor a uhnula z cesty. Jo a Milliwatt mi vyfoukl cvičky!

Goroth HC

Brány pekla

červen 2017, Warheaven

Bylo jen otázkou času, než po porážce Gul´dana posbíráme síly a vyrazíme do Sargerasovi hrobky očíhnout situaci. Chuť do boje mělo dokonce 20 z nás a to tak velkou, že než jsem se zorientovali kudy a kam, tak zjišťujeme, že máme za sebou Brány pekla, přičemž Goroth se asi divil více než my, jak rychle se odporoučel z bojiště. Herjatan a Sassz´ine též neustáli náš prvotní živelný nápor a skáceli se k zemi jak uschlé jabloně. Zde musím přiznat, že orientace v hrobce je tak obtížná, že se leckdo leckam ztratí, či spadne, nedejbože vleze do slepé uličky, kde mu vypráší kožich všudypřítomná felem zkažená havěť. Je očividné, že hrobku nestavěli trpajzlíci, protože architektura je to chaotická a evidentně nestabilní, páč je to všude samá díra v podlaze a chybějící rozpadlá schodiště. Také nějaké ty směrovky by se hodily, nebo aspoň turistické značení. Po pár slepých uličkách a běhání nahoru a dolu, doleva a doprava, jsme narazili na další tučné nepřátele. No co vám budu vyprávět. Také to neustáli. Démoní inkvizice je prd inkvizice, je jasné, že démoni jsou netknutí katolickou církví, protože by jinak věděli, jak na to. Po inkvizici nás trošku zaskočila Twighilt sága v podobě stmívání, úplňku a dorůstání Měsíce při představení Sesterstva Měsíce, ale opět nic, co bychom jako zkušení reci s prstem v nose nezvládli. Nakonec jsme si zahráli navzájem na schovku u něčeho, čemu se říká Opuštěný hostitel, kde jsme pořád do něčeho bušili a ono to bušilo do nás a pak jsme běhali a dělali různé nesmyly a aniž bychom věděli, co se děje, se to povedlo, takže Kvílící sály též za námi. Vypráskali jsme to parádně a nemělo cenu si vystřílet všechny náboje napoprvé, takže zbytek jsme si jako brnkačku nechali na další den.

Goroth, Herjatan, Sassz´ine, Demonic Inquisition, Sisters of the Moon, Desolate Host (N)

Mytický epos začíná

Květen 2017, Warheaven

Ač se to zdá jakkoliv nemožné, sebrali jsme omámeni rozpukem jara všechny síly a vyrazili do Nightholdu na mythickou obtížnost. Sešlo se nás nevídaných 20 lidí, ano vidíte správně 20 lidí na raidu na mythic obtížnost, což se nestalo, ani nepamatuji. Všichni připraveni, ustrojeni a natěšeni, že už nemusí jít zase heroic rychlostí 5 b/h (rozuměj bossů/hodina), ze které je všem pak poněkud blivno. První pull trošku nepovedený, další také, ale najednou se zlepšujeme a po pár pokusech……………je to tam. Skorpyron, který si na nás přichystal nové pastičky a blbinky, se nestačil u spirithealera asi divit. Popravdě řečeno jsem z toho byl také trochu vyplesklý, přeci jen tomu nepředcházelo zas tolik nepovedených pokusů, ale možná k tomu přispěla má motivační prohlášení, pronášená před nastoupenou jednotkou. Takže můžeme slavit, neboť je to pro naši guildu značný úspěch, protože už ani staří kmeti jako Uax nepamatují, kdy jsme složili bosse v mythickou obtížnosti právě aktuálního raidu!! Datum 15.5.2017 se tedy zapisuje do dějin naší guildy zlatým písmem a můžeme pokračovat dál. Nyní již asi nemá smysl v záři tohoto úspěchu se nějak rozepisovat o pohřbení Dragons of Nightmare na mythic v Emerald Nightmare, k čemuž došlo na konci dubna. Nezbývá než si sami popřát mnoho dalších úspěchů při progressu mythic Nightholdu, kdy se snad zase brzy na něco takového složíme. Jen tak mimochodem realm rank 25 jsme již dlouho neměli!

Skorpyron (M)