Category Archives: Novinky

Zul si boty a zbyl jen antrax

Warheaven, říjen 2018

Naše tempo je vražedné, naším rajónem je Uldir. Opět jsme se jako bumerang vrátili, abychom dorazili těch posledních pár mohykánů, kteří zbývali. Jen G´huuna jsme si už předem plánovali nechat na později, přeci si to nevymlátíme celé, abychom pak jen líně dřepěli po krčmách a prolývali si hrdla alkoholickými patoky.

Jako první nás uprostřed plošiny, obklopen armádou poskoků, čekal Zul. Myslel si, že se schová za ostatní, ale to se sakra mýlil. Milvaett se také mýlil, když si myslel, že vydrží víc, než obyčejný Demon Hunter. Málem přišel o svá křidýlka a rohy. Ostatně všem bylo hned jasné, že jakmile vletěl do větší skupiny Zulových vojáků, že to dobře nedopadne, ale ego je ego. Zul, podvodník, si pak při boji neustále povolával posily, jejichž náporu jsme museli statečně odolávat. Jak čas pylnul, Zulovi bylo z boje už tak horko, že si zul i boty a my si mysleli, že už bude konec. Zul však měl ještě krvavé eso v rukávu. Vyvolal krevní magií jedovatou krev nám přímo pod nohama. Jedovatá krev nám začala rozkládat boty, palila na kůži a odrovnala 95% naší bojové skupiny. Chvilku jsem přemýšlel, čím si asi Zul natírá večer nohy, že v tom marastu dokáže stát. Na konci zůstali pouzí dva hrdinové, kteří Zula nakonec udolali a sebrali mu jeho boty a nějaké to harampádí, co měl po kapsách.

Jetě že existuje Aloe Vera. Mast nám na poleptaná chodidla velmi pohla a mohli jsme se zakrátko vydat zmastit ještě Mythraxe. Nacvičeno jsme už měli, takže prý nema problema. Jenže i mistr tesař se někdy utne, takže jsme museli útočit celkem šestkrát, než jsme se sladili na správnou vlnu. Ryükovi při tom málem prdla jedna z jeho na čele naběhlých žilek. Počáteční nezdar byl možná dán i tím, že chvílemi chyběl Legas a jeho specilání jídlo. Batcaver se snažil mistra provianťáka nahradit, ale nemá tu správnou servírovací techniku a nesklidil moc velký ohlas. Finální souboj byl opět lítý, chyběly opět koule (ne ty, které si myslíš), proudy stínové magie nás kosily, kusy těl lítaly, Milvaett sem tam umřel, ale jako správní hrdinovéjsme nakonec vše ustáli. Sebrali jsme poslední zbytky sil, vyčarovali HERO (nikoli Blood lust!!!!!), a rozsekali Mythraxe na jedovatý prach, jež je znám od té chvíle jako Antrax

Zul Reborn (H), Mythrax the Unraveler (H)

Rodeo, kruhy a pijavice

Warheaven, říjen 2018

Pozor pozor, nové zprávy z progressu Lužánek! Pdáváme zprávu o našem počínání v Uldiru. Opětovně jsme se tam vrátili, odrovnat na vyšší obtížnost obtížné potížisty. Jelikož jsou Taloc a Matička mrtví, jali jsme se nyní v říjnu zaútočit nejprve na Fetid Devourera.

Splašený trojhlavý mameluk nám dával docela zabrat. Lítali jsme po jeho výběhu jak hadr na holi, hotové rodeo. Fetid se nedal zkrotit, běhal, kam chtěl, foukal na nás smrdutý dech nepředpokládatelným směrem a kopal zadníma jak splašené tele. Naši tanci, jinak též ostřílení cowboyové, dostávali pěknou čočku (ne luštěninu, ale nakládačku), jak už dlouho ne, avšak zkrocení a popravu Fetida nakonec přežili, ač samý škrábanec a boule. Naši bojovníci si po boji narovnávali čepice, opravovali prokopanou a pomuchlanou zbroj, healeři si utírali pot z čel a oddychovali jak po maratonu. Po boji se nálada zvedla a po drobných opravách, vzpamatování se z otřesů mozků a s radostí z lootu se vyrazilo dále.

Čekal na nás Zek´Voz. S tím jsme si hráli už v září, kdy se nám ho podařilo omráčit poměrně rychle, ale nyní byl čas ho zabít definitivně. Náš plán se zamlouval nám, ale nikoli jemu. Házel černá kola sem a černá kola tam, cákal po nás korupci se zárodky Strážců Yogg Sarona, po kterých po nás na zemi zase zůstávala kolečka, která se nesmí aktivovat, což jsme úspěšně a dlouho ignorovali a Strážci nás vždy vyexpedovali z místnosti. Zek´voz povolával i své jiné služebníky, ale tito nám tolik neškodili. Ke konci boje na nás ze zoufalství házel ze stropu koule, takže boj vypadal jak nějaká míčová hra. Až když všichni pochopili, že se nesmí šlapat do koleček vyvolávajících Strážce Yogg Sarona a že to Ryüko myslí ku*va smrtelně vážně, tak se zadařilo Zek´Voze dostat na zem a rozdupat mu krunýř na placku. S kruhy pod očima jsme svou činnost zakončili popíchnutím Vectise, ale ten nám vysál krev a sílu z žil s takovou rychlostí, že jsme ani nestačili mrknout.

No a jelikož se nám daří, tak po dni odpočinku jsme včera vlítli na Vectise, krvesajnou pijavici. Jak už je naší tradicí, tak to chvíli trvalo, než jsme přišli na způsob, jak krvecucáka vůbec přežít a pak mu teprve zasadit konečnou ťafku. Dlouho jsme omdlévali pod strašlivým krvesajným kouzlem, které skákalo z jednoho bojovníka na druhého. Healeři dělali, co mohli, avšak nedařilo se útoky a krvavá kouzla Vectise ustát. V průběhu boje na nás ve víru útočila otrávená krev, která na nás též stříkala po podlaze všemi směry a devastovala naše tělesné schránky. Kdo se včas neuhnul, vrzy se odporoučel k zemi. Opakovaně jsme útočili, taktizovali, až se nám konečně podařilo zkoordinovat náš postup, vyhnout se ničivým proudům krve a konečně ustát krvesajné ničivé a přeskakující kouzlo. Vectis padl, a rozprskl se jak rozšlápnuté nacucané klíště. Byť zbrocení vlastní i cizí krví, měli jsme radost povedeného počinu a nějakých těch cetek, co nám popadaly. Pijavice je mrtvá, ať žijí Lužánky!

Fetid Devourer (H), Zek´Voz (H) Vectis (H)

Mythrax a Červík Pepík

Warheaven, září 2018

Na vědomost se dává, že jsme prorazili Uldirem až na konec, alespoň na normal obtížnost. S obludným Mythraxem jsme si zahráli kuličky a pokoušeli jsme se u toho neumřít. Zprvu se to zdálo jako nemožný úkol, ale když jsme kuličkované přišli později na kloub, šlo vše náhle poměrně hladce. Mythrax cheatoval jak se dalo, přičemž si na pomoc povolával kdejakou havěť a prskal vzteky stínovou magii. Nasadili jsme do boje to nejlepší z naší guildy, nakoupili flašky a poušny, Legas nahodil svůj legendární stolek, probrali jsme taktiku popředu i pozpátku a šli na to. Boj to byl strašný, ale vše dobře dopadlo, neboť se většina naučila sbírat ty kuličky. Po lítém boji se nám Mytrhax vzdal a dobrovolně vydal nějaké to haraburdí, které měl u sebe. Zase samá plátová zbroj… no comment.

Přes víkend jsme si poopravili zbroj, utáhli řemení, nastudovali mapu Uldiru a v pondělí jsme se vydali na G´huuna, známého též jako Červík Pepík. G´huun se při našem příchodu zbaběle schovával ve stěně své sluje a cenil zubiska. Abychom se k němu dostali, museli jsme překonat nějakého mladíka, který byl překřťen na Darth Young a později na Die Young. Youngovi pomáhala dnes již legendárni oka na šťopce. Young nebyl probém, ale zabránit rozmnožování šťopiček, což šlo jen třemi cestami, které byly trnité, se ukázalo jako menší zádrhel. Týmy monků, warriorů a hunterů musely mnohokrát nacvičovat svou sestavičku, aby řádně obstály.  Jakmile se ale zdařilo si osvojit běh mezi zpomalovacími bublinami za přítomnosti jedu pro kouli a tuto zas odnést, cesta k Červíkovi Pepíkovi byla otevřená. Červajz pak už neměl moc šanci se proti nám udržet a byl domlácen do kulaté krychle velmi rychle. Opět padl nějaký ten epický odpad, který nikdo nosit nechce a prodat se dá jen za pár šupů, ale co, nic nenahradí ten pocit z dobře vykonané práce.

Dodatek:

Pocit z dobře vykonané práce nám pak zkazil Fetid Devourer, kterého jsme šli poškádlit na heroic obtížnost. Ten trojhlavý mameluk se patrně zbláznil, protože běhá jak splašený po celém svém výběhu, kope jak nadržená kobyla a vůbec v tom všem byl takový zmatek, že jsme uběhaní a pomlácení museli jít radši na kutě. Tak dobrou noc chlapci a děvčata. Dobrou noc strýčku Fido, dobrou Lužánky.

Mythrax (N), G´huun (N)

Uldirem tam a zase zpátky

Září 2018, Warheaven

Nový datadisk, nový raid, noví členové, nový guildmaster, několik staronově hrajících se navrátilců a nové hrozby pro Azeroth a jeho obyvatele. Jedno je však neměnné, a to naše chuť vletět do raidu a rozsekat na sushi každého, kdo se nám postaví. 

Objevili jsme Kul´Tiras a Zandalar, zažili nové příběhy a objevili rovněž mnoho nového včetně Uldiru, jež je vězením roztodivných konstruktů a kreatur, které se snaží dostat ven. Sázím na to, že za prolomením ochran Uldiru je N´Zoth. Útěku potvor z této titánské laboratoře je třeba zabránit a my se tohoto úkolu chystali zhostit. Po dlouhém odpočinku jsme rozjeli nábor nových posil, neboť několik z nás se z bojů proti Legii nevrátilo a jejich duše se toulají bezcílně ve Stínových zemích. Podařilo se nám zlanařit mnoho statečných bojovníků a bojovnic. Naše dravá náborová kampaň zlákala k návratu několik našich bývalých bojovníků, kteří si jinak váleli šunky v postelích nebo po knajmpách. Sešlo se nás tolik, že jsme do Uldiru, jehož brány se před nedávnem otevřely, vtrhli v počtu cca 27 hrdinů, takže jsme při útoku na několik okamžiků ucpali svými těly vchod do Uldiru, až málem praskla futra. Nicméně tanci Ryüko a Milvaett se prodrali dovnitř jako první a zbytek se navalil za nimi. 

Všichni nažhavení a odpočatí jsme se vrhli do boje proti Talocovi, prvnímu obyvateli Uldiru. Boj nevypadal jako boj skupiny proti bossovi, naopak se někteří prali mezi sebou, aby si vůbec do Taloca mohli bouchnout. Taloc zmaten naším způsobem boje se vzdal velmi rychle. Kořist ještě nebyla rozdělena a již jsme se hnali chodbami Uldiru jako skupina krvežíznivých 
berserkerů na Matku. Pravda, Maminu jsme trochu podcenili, takže s polovinou naší sestavy postupně tvrdě zatočila, ale druhá polovina ji nakonec poslala do komatu těsně před tím, než se stihla pořádně naštvat. Tříhlavého Fetid Devourera ani nemá cenu zmiňovat, protože to byla taková rychlovka, že nestihl ani mrknout a už měl hlavičky zauzlované do pomlázky. Řítili jsme se dál a zaskočili nepřipraveného Zek´voze, který pak po dvou třetinách boje zaskočil nás promyšlenou taktikou tzv. Donut break dance party aka nešlapej do ničeho kulatého a zejména ne do modrých koleček. Ano, N´Zothův poskok nás zaskočil, ale jen na pár minut. Po chvíli jsme jeho laciné kolotočářské triky prokoukli, využili několika klamných manévrů, vybalili flašky, potiony a runy, zařvali For the Alliance a posliněni Legasovými pochutinami ho utloukli do bezvědomí. Nadšení nebralo konce, takže jsme ještě odčervili Vectise, který se nás snažil zbavit krvavou magií a za pomoci svých roztodivných poskoků. Po boji se Zek´vozem byl pro nás jen třešničkou na dortu, kterou jsme s úsměvem na rtech a s chutí slupli. To byl konec jednoho dne a jednoho našeho útoku.

Po pár dnech odpočinku jsme se do Uldiru vrátili vyklepat zbytek obyvatel. Zde je třeba si vysypat popel na hlavu a přiznat, že jsme podcenili přípravu. Klepec jsme dostali tentokrát my (no ne všichni, já u toho nebyl :D) Nezbylo než opravit zbroj, udělat válečnou poradu, přeskupit se a za dva dny vyrazit znovu. Tentokrát se zadařilo a padl i trollík Zul, se kterým jsme vyhráli pouze s malými ztrátami. Boj vám nepopíšu, protože já jsem hodně hexoval (žabičkoval), takže jsem se točil dokola jak káča a hledal koho mám zacécéčkovat , tudíž pořádně nevím, co a kde se dělo. Můj zmatek nahradila preciznost ostatních a Zul se odporoučel po druhém kole do šaten. 

Tímto ale náš příběh nekončí. Šest z bossů Uldiru jsme pokořili, zbylí dva čekají, ale je jen otázkou času, než s nimi uděláme konečný proces.  Po vyřazení Zula z boje jsme zjistili, že Taloc a Matka, se zberchali a přichystali si na nás nová překvápka. Nechali jsme si tedy Mytrhaxe a G´huuna na jindy a vyrazili ke vchodu do Uldiru, abychom Taloca poslali navždy do věčných lovišť jednou pro vždy. Opět jsme si s ním pohráli na jeho oblíbeném výtahu, kde  na nás nově uchystal laserové paprsky, které i Milvaetta v jedné chvíli tzv. vypařily. Bohužel věrnost a poslušnost členů naší guildy je bezmezná a Milvaetta následovala řada dalších, než někomu došlo, že to není dobrý nápad. Ještě že se můžeme oživit a smrt není konečným procesem nutným k ukončení života. Taloc se nám napoprvé vysmál, napodruhé se mračil a napotřetí umřel. Pokračovali jsme tedy ještě ztrestat Matku, která šustila sukněmi o kus dále. Sotva seprobrala z minulého výprasku, dostala konečnou tečku krátce po Talocovi. Ano,  nebylo zas tak jednoduché, ale proč rozebírat pár nešťastných úmrtí.

Ostřílení raideři a soustředění čtenáři si jistě všimli, že jsme nedodrželi tradiční postup spočívající ve vyčištění raidu na normal obtížnost a až pak se teprve nepustili do progressování heroic obtížnosti. Co na to říci – nový obsah, nový raid, noví členové, tak proč ne nový a neotřelý postup raidem. Nutno se též pochlubit tím, že jedna z našich menších skupin prošla jeden z dungeonů na mythic obtížnost +7, což také není špatné. 

Takže ať žijí Lužánky a pokud se k nám chcete přidat, tak nás neváhejte kontaktovat.

Taloc (H), Mother (H), Fetid Devourer (N), Zek´voz (N), Vectis (N), Zul Reborn (N)

Lužánky nábor!

Červenec 2018; Warheaven

Přijmeme pohodové lidi do naší guildy. Nabízíme stabilní prostředí dlouholeté guildy (založeno 2007), kariérní růst a příjemný kolektiv. Zní to jako nabídka zaměstnání? Ale kdež, v reálu jsou to samé přehlídky, raidy, dungy, sem tam pvp a hlavně nějaký ten drop z bossů, no a možná taky nějaké ty peníze! Prostě relax.

Rádi přijmeme kohokoli, nejen zájemce o raidování. Podmínkou pro vstup do guildy je pohodové chování a být vybaven Discordem, na kterém se odehrává v podstatě veškeré interní dění. Pokud máš zájem, stačí nás kontaktovat ingame – Warheaven, Batcaver, Rüyko a Milvaett, nebo případně přes naše forum či přes facebookovou stránku.

For the Alliance, For the Lužánky!

Král je mrtev, ať žije král!

Červenec 2018; Warheaven

Tak, můj čas v roli vůdce se naplnil. Před datadiskem Legion jsem se chopil moci s požehnáním tehdejších oficírů. Tehdy jsme byli bez guildmastera, kdy Kame nehrál, a bylo potřeba situaci řešit. Guildmastera jsem bral původně jen jako dočasnou funkci, ale protože se do toho nikdo neměl a každý se kroutil jak žížala, tak mi funkce lampasáka zůstala do dnes. Myslím, že jsme jako guilda v Legionu obstáli dobře, ještě před datadiskem se nám podařilo posílit naše řady v hojném počtu. Veškeré raidy jsme následně dali na heroic obtížnost a dokonce jsme si později zlehka přičuchli i k mythic obtížnosti. Na to, že jsme casual guilda, jsme si vedli dobře. Legion je však za námi a čekají nás jistě nová dobrodružství, kdy bitva o Azeroth se blíží, všichni to cítíme v kostech. Já už jako veterán mnoha bitev na vedení guildy nestačím, zejména proto, že se snažím vycvičit novou generaci trpaslíků a je to boj časově velmi náročný. Po dohodě se současným vedením guildy, tedy s Batcaverem, Ryükem a Milvaettem bylo dohodnuto, že vedení guildy se ujme Milvaett, též známý jako Milliwatt, kdysi první guildmaster této guildy, nyní o 10 let starší a moudřejší kmet. Pro mne jako trpaslíka je velmi těžké guildu předat do rukou ušatého a k tomu ještě rohatému zmutovanému elfovi, ale nic s tím nenadělám. Takže dnes, 17.7.2018, jsem mu oficiálně vedení předal. Ať žije nový guildmaster! Hip hip hurá.

Ještě bych chtěl poděkovat za asistenci ve vedení guildy všem, kteří se na pozicích oficírů v průběhu těch dvou let vystřídali – Turmovi, Revemu, Uaxovi, Shirrovi, Melíkovi, Khazosovi, Illymanai za raid leaderování, no a v neposlední řadě současným oficírům Milvaettovi (Milliwatt), Batcaverovi i Ryükovi. Snad jsem na někoho nezapomněl a pokud ano, snad bude nebohému roztomilému trpaslíčkovi odpuštěno.

Tak a teď prepáč, páč bude pre-pač, aneb see you all in Battle for Azeroth, mě se nezbavíte, budu dál oficír 😀

Buldozer Lužánky, aneb hurá na mythic

Únor 2018; Warheaven

Poslední dobou jsme jako buldozer prorazili až k Argusovi na heroic obtížnost. Jak je již v poslední době opět jsme spojili síly s Order of the Grey Wing a naším guru z Memento Mori. Pětadvacet se nás postavilo Argusovi, abychom dosáhli konečného řešení se Sargerasem. Nejeden trpaslík se v tom davu lehce ztratil. Všude se blýskala různorodá zbroj, trčely nabroušené legendární zbraně, doznívala závěrečná porada, Hromotlk ještě uždiboval poslední kousky válečné hostiny, nu a pak se vyrazilo. Nikdo nečekal, že se vše semele tak rychle a že bez nějakého oťukávání srazíme Arguse na kolena na první pokus. Nevěříte? Věřte. Náš buldozer se přes Arguse přehnal tak tvrdě, že se z toho ještě pár věků bude vzpamatovávat. Pravda, bylo to s trochou toho štěstíčka, neboť v jednu chvíli jsme dostali všichni takovou čočku, že to s námi vypadalo bledě, avšak healeři situaci bravurně zachránili. Takže nyní je heroic Antorus the Burning Throne za námi a my se můžeme těšit z nové curvy (čti curvy, ne jinak) a opelichaného fialového ptačího mounta, jímž můžeme hrdě hlásit světu, že jsme to taky zvládli!

Příběh nekončí.

Pohodlně se usaďte a držte se madel. Náš buldozer totiž jel dál. Přemluvili jsme znovu Garothiho Worldbreakera, aby si s námi zopakovat mač a tentokrát nás nešetřil. Je to tak, šli jsme mythic! A Garothi vydržel jen 4 kola a pak to vzdal. Souboj byl zajímavý a osvěžující, plný skoků, běhání a triků jak na letní olympiádě, ale naše zkušené pretekáry to nemohlo zaskočit. Ne všichni to přežili ve zdraví, ale se ctí, to ano. Kdo ví, zda to je již naším umem, nebo jsme se vezli na vlně euforie z předchozího killu, ale prostě je to tam, LUŽÁNKY JSOU 1/11 Mythic Antorus the Burning Throne! Další zářez do historie naší casual guildy a aktuální rank 20 na serveru to jistí 😀

Díky všem

Argus the Unmaker (H), Garothi Wordlbreaker (M)

Céčka, hrajeme cécéčka

Únor 2018; Warheaven


Zdá se, že jsme se plně postavili na nohy. Stačil jeden den odpočinku a my se plní sil opět postavili čelem Agrramarovi, tedy né přímo jemu, ale jeho avatarovi, abychom byli přesní. Po minulém drobném nácviku jsme již věděli co a jak. Zásadní bylo rozdělit si cécéčka, bez kterých bychom podlehli ohnivým elementálům Agrramarem vyvolávaných. Agrramar sám o sobě je jen přerostlý hromotluk (nic proti Hromotlku :D) mávající mečem, kdežto elementálové, to bylo jiné kafe, dost hořké a pálivé. Stačilo je špatně zacécéčkovat (rozuměj jakkoli omráčit či zabránit pohybu) a problém byl na světě, byť statní healeři dělali, co bylo v jejich silách. Nakonec po dobrém taktickém plánování a jen po několika málo pokusech se nám podařilo udržet cécéčka na všech elementálech a kosit je hezky jednoho po druhém zároveň s Agrramarem. Milvaet se od minule poučil a již si nenechal dát žádnou smrtící ťafku, Ryüko tancoval čardáš s dokonalou přesností, healeři healovali o sto šest, všichni ostatní baletili mezi ohnivými koly a dalšími nástrahami s neuvěřitelnou lehkostí a cécéčkovali do úmoru. Pouze chudák Uax, který na svých vlkodlačích tlapkách nestihl utéct a poprvé vzplál jak pochodeň, avšak ještě se ho podařilo zachránit, bohužel napodruhé už shořel jak benzínem politý papír, neměl svůj den. Ale i přes Uaxovu palachovskou smrt nám Agrramar podlehl a skácel se k zemi jak podťatý dub. Nyní nám k dobytí Antoru a možné porážce Sargerase schází jen jedno. Argus. A my už si pro něj přicházíme… snad nás tam jen opět nečekají nějaká cécéčka, těch už bylo dost.

Agrramar (H)

Koven

Únor 2018; Warheaven

Holky Noura, Asara a Diima si s námi již nějakou dobu krutě hrály. Zkoušely nás utancovat k smrti při svém pekelném tanci za víru mečů, vírů na zemi, povolávání různých pomocníků a dalších propracovaných vychytávek. Je pravdou, že nám daly zabrat, než jsme prokoukli jejich slabiny. Nejeden elf, člověk i trpaslík padl během různých pokusů k zemi. Povolali jsme opět posily z řad válečníků Order of the Grey Wing, Guards of Aliance a guru Járu Warudakumiho, aby nám ty mrchy pomohl odháčkovat. Boje v Antoru jsou dlouhé a tanec s mnohorukými slečnami se zdál nekonečný. Healeři podali skvělé výkony a někteří dokonce léčili tak usilovně ostatní, že zapomínali dávat pozor na sebe. Losrados to zabalil už po 14 vteřinách, kdy se vypařil jak pára nad hrncem zasažen vířícími ohnivými meči, o něco později pohořela (doslova) Meirean zasažena plamínky Khaz´gorothu, no a nakonec se připojil Takahay, který zvyklý na tankování, proběhl skrze obklíčení armády duchů Norgannonu, ale neuvědomil si, že je zde tentokrát jako léčitel. Healeři tedy padali k zemi jak mouchy a, což je s podivem, tak vystřídali huntery, kteří v tomto ohledu dosud běžně drželi prvenství.

Tři čarodějce jsme tedy poslali do pekla, takže nám už nic nestojí v cestě k Aggramarovi, na kterého jsme se hned běželi podívat a trochu oťukat. Chvíli jsme kolem něj tajtrlíkovali, kdy jsme zjistili, že blahá nevědomost je někdy lepší, než předem důkladně promýšlené taktizování. Milvaet si rovněž vyzkoušel, že neposlouchat taťku Ryüka se nevyplácí, a dostal od Aggramara takovou ťafku mezi oči, že mu v hlavě bude znít orloj ještě do příštího úplňku. Ale do té doby snad již budeme stát před Argusem.

Coven of Shivarra(H)

King´Karotka a Warumatrace

Leden 2018; Warheaven

Do hlubších temnot Antoru jsme se v lednu již neodvážili proniknout jen sami a spojili jsme síly s dobrodruhy z cechu Order of the Greywing. Do boje proti Kin´gatohovi (anóbrž King´Karotkovi) jsme vyrazili v tak početné sestavě, že se ani nedalo se sekerou pořádně v té tlačenici rozmáchnout. Při minulém pokusu o zdolání Krále Karotky nás prostě bylo málo. Tentokrát neměl šanci, protože jsme prostě byli všude kolem a ani nevadilo, když někoho národně omráčil kladivem v doprovodu úžasného „doionig“, nebo když se někdo čelně srazil s letící koulí a odpadl jak hruška. Jelikož jsme již měli natrénováno a znali jsme Karotkovi fígle, přemohl jsme ho dřív, než by jeden řekl:“ pozornaletícíkoulenestujtevlaserusoukujtezelenýanestujtenaoranžovýchšpalcíchabuďtedalekoodtanka“. Takhle jednoduché to nakonec bylo. Jelikož byl s námi též Warudakumi, náš externí stratég a plánovač, nebáli jsme se jíti dále a postavit se též Varimathrasovi, jehož měl Warudakumi tak prokouklého, že celý boj byl leháro. Tedy jen pro ty, kteří se neoddělili od stáda a nezařvali někde sami mimo ring. I zde jsme nejen díky skvělému plánování, ale i početní převaze zvítězili a posunuli se při průchodu Antorem zas o kousek dále. Děkujeme tímto členům Order of the Greywing, kteří měli dost odvahy jít s námi, za pomoci a omlouváme se „manželce“ za faux pas.

Kin´garoth, Varimathras(H)