Lužánky mythic

Warheaven, říjen 2018


Delší pauza v našem zpravodajství byla způsobena Červíkem Pepíkem, který nechtěl dlouho umřít, ač jsme se o to usilovně snažili. Prvotní omráčení se zdálo jako brnkačka a nikdo nečekal, že při našem heroickém návratu s cílem Pepíka poslat pod zem definitivně, bude o něco náročnější záležitost. Sám Pepík ale nebyl až tak těžkým cílem. To spíš ty pasti, které na nás nastražil. Nošení koulí otestovalo naše guildovníky v některých atletických oblastech, jako je sprint na 60 metrů a poté vrh koulí do dálky. Zde se projevila u některých značná ochablost svalů a nepřesnost v házení, což je u takových reků zarážející skutečnost, tudíž budou pravděpodobně nařízeny fyzické testy. Dalším kamenem úrazu se ukázala skutečnost, že při opětovných pokusech v jiné dny se nedostavili již osvědčení běžci vrhači, takže se trénoval někdo jiný. Ale nejsme přeci jelita a na konec se nám podařilo atletické přebory zvládnout. Sotva jsme bravurně ovládli koulení, tak se v konečné fázi boje zjistilo, že Pepík se naučil rozhazovat rychle rostoucí výbušné růže, kterým je třeba se vyhýbat, což po předchozím náročném boji, po kterém se mnohým pletly nohy, vypadalo na nezvládnutelný úkol.

Zde drobně odbočím a musím popsat jeden z našich útoků, který z ničeho nic vypadal, že bude úspěšný, neboť G´huun již byl na prahu života a smrti a kdyby něco vyjadřovalo jeho míru života, vypadalo by toto vyjádření jako 0%. Co je 0%? Zdá se, že 0, tedy nic. Jenže nic se ne vždy rovná smrt, protože byť byl G´huun na této úrovni, neumřel. Naopak umřelo těch pár našich přeživších, kteří se ho ze všech sil snažili dobít. Takže G´huun byl živý na 0%, my na téže úrovni živí nebyli. A já se ptám, kde je spravedlnost? O tomto zážitku se pak nesmělo mluvit.

S vervou jsme však vytrvali a pilně cvičili dál. Touha červajze zlikvidovat nás poháněla vpřed. Koho by napadalo, že nakonec pomůže, když se půjde náš těžký tank Ryüko vykakat? Takže v tom byl celou tu dobu zakopaný pes! Jakmile Ryüko ulehčil svému trávicímu traktu, Pepík padl.

Z tohoto plyne ponaučení, že pokud chceš zdárně tankovat bosse, vždy se před tím vyprázdni.

Po pádu G´huuna a zlikvidování nepřátel v Uldiru vyvstala otázka, co budeme dělat dál. Žádná hrozba v dohledu, což je nuda. Abychom nezaháleli a fyzicky ještě více nezvadli, zadali jsme v Uldiru do panelu program na spuštění simulace toho, čím jsme již prošli, ale v těžších podmínkách. To vše proto, aby se jednou o nás psalo v mýtech a bájích. Naše mytická výprava započala opět Talocem. Zprvu jsme na nic nového nekápli. To až když se výtah spustil o foch níže, jsme zjistili, že v šachtě na nás čeká nespočet laserů, o který se dalo ošklivě popálit. Laser game jsme vcelku ustáli, jen Adobra v panice skočil z výtahu dolů a rozpleskl se o podlahu. Dole na nás Taloc vybalil jen postupně zmenšující se prostor pro boj, ale to na nás nestačilo. Rozebrali jsme ho do posledního šroubku a bylo po všem. Naše mytická výprava započala dobře, ale stejně tak rychle skončila, když nám Matka nedovolila téměř ani nakouknout do její druhé komnaty. Ale i na tebe Matičko dojde…

Takže přátelé a kamarádi, po několika měsících, se nám opět podařilo v aktuálním raidu na mythic obtížnost srazit alespoň prvního bosse! Hip hip huráááááá. No a prej tím pádem už nejsme kažuálové O.o.

G´huun (H), Taloc (M)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *