Uldirem tam a zase zpátky

Září 2018, Warheaven

Nový datadisk, nový raid, noví členové, nový guildmaster, několik staronově hrajících se navrátilců a nové hrozby pro Azeroth a jeho obyvatele. Jedno je však neměnné, a to naše chuť vletět do raidu a rozsekat na sushi každého, kdo se nám postaví. 

Objevili jsme Kul´Tiras a Zandalar, zažili nové příběhy a objevili rovněž mnoho nového včetně Uldiru, jež je vězením roztodivných konstruktů a kreatur, které se snaží dostat ven. Sázím na to, že za prolomením ochran Uldiru je N´Zoth. Útěku potvor z této titánské laboratoře je třeba zabránit a my se tohoto úkolu chystali zhostit. Po dlouhém odpočinku jsme rozjeli nábor nových posil, neboť několik z nás se z bojů proti Legii nevrátilo a jejich duše se toulají bezcílně ve Stínových zemích. Podařilo se nám zlanařit mnoho statečných bojovníků a bojovnic. Naše dravá náborová kampaň zlákala k návratu několik našich bývalých bojovníků, kteří si jinak váleli šunky v postelích nebo po knajmpách. Sešlo se nás tolik, že jsme do Uldiru, jehož brány se před nedávnem otevřely, vtrhli v počtu cca 27 hrdinů, takže jsme při útoku na několik okamžiků ucpali svými těly vchod do Uldiru, až málem praskla futra. Nicméně tanci Ryüko a Milvaett se prodrali dovnitř jako první a zbytek se navalil za nimi. 

Všichni nažhavení a odpočatí jsme se vrhli do boje proti Talocovi, prvnímu obyvateli Uldiru. Boj nevypadal jako boj skupiny proti bossovi, naopak se někteří prali mezi sebou, aby si vůbec do Taloca mohli bouchnout. Taloc zmaten naším způsobem boje se vzdal velmi rychle. Kořist ještě nebyla rozdělena a již jsme se hnali chodbami Uldiru jako skupina krvežíznivých 
berserkerů na Matku. Pravda, Maminu jsme trochu podcenili, takže s polovinou naší sestavy postupně tvrdě zatočila, ale druhá polovina ji nakonec poslala do komatu těsně před tím, než se stihla pořádně naštvat. Tříhlavého Fetid Devourera ani nemá cenu zmiňovat, protože to byla taková rychlovka, že nestihl ani mrknout a už měl hlavičky zauzlované do pomlázky. Řítili jsme se dál a zaskočili nepřipraveného Zek´voze, který pak po dvou třetinách boje zaskočil nás promyšlenou taktikou tzv. Donut break dance party aka nešlapej do ničeho kulatého a zejména ne do modrých koleček. Ano, N´Zothův poskok nás zaskočil, ale jen na pár minut. Po chvíli jsme jeho laciné kolotočářské triky prokoukli, využili několika klamných manévrů, vybalili flašky, potiony a runy, zařvali For the Alliance a posliněni Legasovými pochutinami ho utloukli do bezvědomí. Nadšení nebralo konce, takže jsme ještě odčervili Vectise, který se nás snažil zbavit krvavou magií a za pomoci svých roztodivných poskoků. Po boji se Zek´vozem byl pro nás jen třešničkou na dortu, kterou jsme s úsměvem na rtech a s chutí slupli. To byl konec jednoho dne a jednoho našeho útoku.

Po pár dnech odpočinku jsme se do Uldiru vrátili vyklepat zbytek obyvatel. Zde je třeba si vysypat popel na hlavu a přiznat, že jsme podcenili přípravu. Klepec jsme dostali tentokrát my (no ne všichni, já u toho nebyl :D) Nezbylo než opravit zbroj, udělat válečnou poradu, přeskupit se a za dva dny vyrazit znovu. Tentokrát se zadařilo a padl i trollík Zul, se kterým jsme vyhráli pouze s malými ztrátami. Boj vám nepopíšu, protože já jsem hodně hexoval (žabičkoval), takže jsem se točil dokola jak káča a hledal koho mám zacécéčkovat , tudíž pořádně nevím, co a kde se dělo. Můj zmatek nahradila preciznost ostatních a Zul se odporoučel po druhém kole do šaten. 

Tímto ale náš příběh nekončí. Šest z bossů Uldiru jsme pokořili, zbylí dva čekají, ale je jen otázkou času, než s nimi uděláme konečný proces.  Po vyřazení Zula z boje jsme zjistili, že Taloc a Matka, se zberchali a přichystali si na nás nová překvápka. Nechali jsme si tedy Mytrhaxe a G´huuna na jindy a vyrazili ke vchodu do Uldiru, abychom Taloca poslali navždy do věčných lovišť jednou pro vždy. Opět jsme si s ním pohráli na jeho oblíbeném výtahu, kde  na nás nově uchystal laserové paprsky, které i Milvaetta v jedné chvíli tzv. vypařily. Bohužel věrnost a poslušnost členů naší guildy je bezmezná a Milvaetta následovala řada dalších, než někomu došlo, že to není dobrý nápad. Ještě že se můžeme oživit a smrt není konečným procesem nutným k ukončení života. Taloc se nám napoprvé vysmál, napodruhé se mračil a napotřetí umřel. Pokračovali jsme tedy ještě ztrestat Matku, která šustila sukněmi o kus dále. Sotva seprobrala z minulého výprasku, dostala konečnou tečku krátce po Talocovi. Ano,  nebylo zas tak jednoduché, ale proč rozebírat pár nešťastných úmrtí.

Ostřílení raideři a soustředění čtenáři si jistě všimli, že jsme nedodrželi tradiční postup spočívající ve vyčištění raidu na normal obtížnost a až pak se teprve nepustili do progressování heroic obtížnosti. Co na to říci – nový obsah, nový raid, noví členové, tak proč ne nový a neotřelý postup raidem. Nutno se též pochlubit tím, že jedna z našich menších skupin prošla jeden z dungeonů na mythic obtížnost +7, což také není špatné. 

Takže ať žijí Lužánky a pokud se k nám chcete přidat, tak nás neváhejte kontaktovat.

Taloc (H), Mother (H), Fetid Devourer (N), Zek´voz (N), Vectis (N), Zul Reborn (N)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *