Céčka, hrajeme cécéčka

Únor 2018; Warheaven


Zdá se, že jsme se plně postavili na nohy. Stačil jeden den odpočinku a my se plní sil opět postavili čelem Agrramarovi, tedy né přímo jemu, ale jeho avatarovi, abychom byli přesní. Po minulém drobném nácviku jsme již věděli co a jak. Zásadní bylo rozdělit si cécéčka, bez kterých bychom podlehli ohnivým elementálům Agrramarem vyvolávaných. Agrramar sám o sobě je jen přerostlý hromotluk (nic proti Hromotlku :D) mávající mečem, kdežto elementálové, to bylo jiné kafe, dost hořké a pálivé. Stačilo je špatně zacécéčkovat (rozuměj jakkoli omráčit či zabránit pohybu) a problém byl na světě, byť statní healeři dělali, co bylo v jejich silách. Nakonec po dobrém taktickém plánování a jen po několika málo pokusech se nám podařilo udržet cécéčka na všech elementálech a kosit je hezky jednoho po druhém zároveň s Agrramarem. Milvaet se od minule poučil a již si nenechal dát žádnou smrtící ťafku, Ryüko tancoval čardáš s dokonalou přesností, healeři healovali o sto šest, všichni ostatní baletili mezi ohnivými koly a dalšími nástrahami s neuvěřitelnou lehkostí a cécéčkovali do úmoru. Pouze chudák Uax, který na svých vlkodlačích tlapkách nestihl utéct a poprvé vzplál jak pochodeň, avšak ještě se ho podařilo zachránit, bohužel napodruhé už shořel jak benzínem politý papír, neměl svůj den. Ale i přes Uaxovu palachovskou smrt nám Agrramar podlehl a skácel se k zemi jak podťatý dub. Nyní nám k dobytí Antoru a možné porážce Sargerase schází jen jedno. Argus. A my už si pro něj přicházíme… snad nás tam jen opět nečekají nějaká cécéčka, těch už bylo dost.

Agrramar (H)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *