10 minutes should be enough for everyone

červen 2017; Shrra

Parafrází programátorské mantry DOSové éry zahajujeme HC postup Sargerasovou hrobkou. Illy je tento večer po pauze nezvykle potichu, takže rozdělování lootu po vyčištění normal verze ToS se nám protahuje do 22:45. Nervózně stepuju před vchodem, mávám na Reveho, šťouchám Melíka, ale invite ne a ne přijít. Najednou zděšení! Illy promluvila! Její první slova ovšem nebyla zrovna hřejivá a konejšivá, ale obviňující vše kolem dokola, že kdo ji mutnul mikrofon… Na HC pokusy nám tedy zbývá slabých 10 minut. K všeobecnému překvapení jsem odvolán z pozice Demon Huntera, že prý je potřeba maskota, co bude pouštět gramofon a vyrobí na konec raidu diskotéku. Nu což, chtěli jste do raidu Discoprejta, máte ho mít. První shardy a hned zjišťuji, že moje nová role postrádá komfort mobility a že s gramofonem na krku se Fel Rush dělá dost blbě. Končím tedy breakování a ulehám na zem. Chvilku koukám, jak se to vlastně hraje a už mě Illy povolává zpět mezi živé. Proč se takhle rozepisuju o zdánlivě banálních situacích? Protože k boji se samotným Gorothem vlastně není vzhledem k jeho neobtížnosti moc co napsat. Aspoň jdeme spát s dobrým pocitem, že potvora nekladla odpor a uhnula z cesty. Jo a Milliwatt mi vyfoukl cvičky!

Goroth HC

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *