Lužánky, since 2007

Nad Azerothem se opět stahují mračna a zrada Lady Sylvanas pálí do morku kostí. Gul’dan a jeho Plamenná legie nabírají na síle a my po obsahově chudém Draenoru vyhlížíme se zdviženým obočím a zakaleným zrakem břehy Broken Isles. S novým elánem, nadějí a guild masterem brousíme sekery, hřebelcujeme neklidné koně. Naše řady se díky Nebíčkovým rekrutačním schopnostem pomalu rozrůstají a veteráni nachází ve svých zaprášených poštovních stránkách povolávací rozkazy. Ženy a matky našich dětí opět po několika měsících spořádaného rodinného života propukají v pláč a k zahnání deprese a samoty shromažďují v mrazácích kyblíky se zmrzlinou. Zvedají plačící ratolesti vysoko nad hlavu a střídavě prosí a vyhrožují. Lužánecký strom se zazelená chlorofylem a ne nějakým blbým felem. NEVYMĚKNEME!

Lužánky, since 2007

Jsme česká casual guilda s dlouhou tradicí působící na serveru Thunderhorn. Zaměřujeme se převážně na PvE a raidy jsou pravidelně 2x týdně. Najdete u nás ale i PvP pozitivní jednince, na guildovní RBG to ovšem není. Jde nám o to si v klidu společně zahrát, bavit se, popovídat si, odreagovat se, zkrátka to moc nehrotíme. Věkový průměr je spíše vyšší, řada z nás má rodiny, děti, ale najdou se zde i mladší ročníky. V dobách největší slávy čítaly naše řady přes 100 aktivních hráčů a pravidelně raidovaly čtyři skupiny. V současné době zůstalo zdravé jádro těch, co mají pořád chuť si hrát a u manželek jim to ještě prochází.

 

K.O., OK?

Lužánky vs. Krosus. Stormwind Telegraph: „Davidum opět porazil Gol´iashe! Zápas století!“, Dalaran Mirror: „Tanec pěstí skončil K.O. v osmém kole, Krosus poprvé poražen!“ Ano, vyzvali jsme k souboji legendárního démonického lorda Krosuse. Krosus nás očekával na místě předem smluveném, tedy na poničeném zbytku mostu vedoucího do pevnosti Nighthold. Jak se brzy ukázalo, místo to bylo výhodné, nikoli však pro nás. Soupeř nás nemohl zaskočit svou velikostí, ale měl připraveno několik povedených překvápek jako například bourání mostu kus za kusem, což pro některé z nás znamenalo koupání se v zeleném hnusu pod mostem až do konce zápasu. Zbytek mužstva však souboj nevzdal a sem tam s ožehnutým zadkem či pomuchlanou výstrojí náš manšaft bojoval dále. Krosus v průběhu zápasu šikovně využíval své mohutné pěsti, levý hák střídal pravý hák, boj občas zpestřil ohnivými efekty a jinou taškařicí, již se zdálo, že je vše ztraceno. V průběhu osmého kola zápasu se nám však především díky hbitosti a řadě přesně mířených direktů podařilo obra vyřadit z rovnováhy. Na konci osmého kola již Krosus nestíhal vykrývat rány a těsně před koncem kola jej k zemi posla čistá rána mezi kukadla. Krosus K.O. a v kómatu.

Krosus (H)

Sushi tanec

Únor 2017, Warheaven

Po otevření bran pevnosti Nighthold jsme na konci ledna a začátkem února lehce potrénovali co a jak, přičemž jsme včera též provedli úspěšnou simulaci pádu Gul´dana. Pak jsme do toho šli naostro. Proletěli jsme bránou pevnosti s řevem podobným křiku šílených berberů a vlétli rovnou do hnízda plného škorpionů, kde jsme po krátkém a ostrém boji rozsekali přerostlého Škorpíka na sushi. Omámeni krví a jedem těchto padlých pavoukovců jsme následně vpadli do sálu, kde čas ovládá zhmotněná časoprostorová anomálie, se kterou jsme si pěkně zatancovali nejdříve slow fox, pak quickstep a nakonec čardáš, nebo se nám to jen zdálo? Co se nám však nezdálo byl mechapošuk Trilliax, při jehož zničení jsme se zapotili u pojídání jedovatých dortíků, vypínání vybuchujících robůtků a opět zábavným tancem zvaným vyhniselaserunebozhebneš (autor tance neznámý). Nicméně i tento mechanický konstrukt vyrobený Soumračnými podlehl našemu nezdolnému úsilí. Chvilku jsme pak ještě dráždili obra Krosuse na bříšku, ale jeho pěsti nám rychle vysvětlily, že to není dobrý nápad. Šťastni, uspokojeni a s ohořelým obočím jsme pak odjeli vyprávět po krčmách naše nová dobrodružství

Gul´dan (N), Skorpyon (H), Chronomatic Anomaly (H), Trilliax (H)

Lednový express

Leden 2017, Shrra

Vánoce jsou za námi. Su nacpaný cukrovím tak, že nedopnu róbu. Thal’kiel se povaluje na peci a přesto, že kromě lebky na něm nic není, polehává a skučí, že ho bolí žlučník a játro. Das ganze Warlock Volk ist eine Simulantenbande! Tak holt sleduju pouze z povzdálí, jak se rozjíždí povánoční Lužánecký expres. Na zemi sice zamrzlo tak, že téměř všichni méně movitější bojovníci přešli na pasivní chlazení svých strojů (rozuměj: otevřeli si na raid okno), ale v Azerothu nějak zajistili komfortních 25°C. Ono je to vlastně jedno, protože vlak má stejně namířeno do míst, kam i gnómové chodí aspoň ve dvou (nad sebou). První zastávka: Odyn. Ytar svolal, nastoupil, vystoupil, očesal, vykázal, rozdělil a jede se dál. Průjezd přes most hlídal Guarm, ale neuhlídal. Reve chvilku škádlí Guarmovi pupik a hraje mu kašpárkové divadlo a ejhle, za chvilku se hlavičky kutálí do různých světových stran (pokud se v pekle dá o něčem takovém mluvit). Poslední zastávka, paňmáma. Předpokládaný příjezd vlaku do cílové stanice zatím sice neznámý, ale už se to blíží.

Odyn (H), Guarm (H)

XOXOXOXOXOXO

Listopad 2016, Shrra

Milé děti, nadpis by mohl budit zdání, že jsem se vrátil do pubertálních let a budu vás zásobovat infantilním článkem plným smajlíků, memů a bůh-ví-čím se ti mladí dneska baví. Realita je ovšem daleko jednodušší. V nadpisu vidíte do klávesové podoby převedené finální foto účastníků zájezdu do Emerald Nightmare po killu té divné tlusté věci na konci, co nám dělá čurbes ve Val’shanar. Skoro se ani nechce věřit, že Xavius odolával až do dneška. Speciálně pro tento raid měním taktiku. Místo toho, abych po vzoru Xavia doma vše uspal a pak si zablbnul, žádám na začátku raidu Ytara o trpělivost. Pořídit a otitulkovat ženě poslední spektákl s Bridget Jones je prvním úkolem večera. Tak mě to rozparádí, že ani nevnímám, že jsme zabili Cenaria a skáčem do hlubin nočních můr. Díky chichotu z vedlejšího místa na gauči téměř neslyším zvuky bitvy a zmatené Turmovy skřeky ( ten Warr je tank napi.. (c) ). Poměrně nečekaně přichází z pravé strany nevirtuální úder, který mi odpaluje Doomguarda. Bridget Jones donutila ženu k záchvatu smíchu a následnému pádu na klávesnici. Překvapivě je ale jeho načasování naprosto přesné do poslední fáze a tak naprosto nesoustředěný a rozhozený sleduji, jak moji drazí démonci okusují zbytky Xavia. Dneska už nedostanou večeři.

Jo a jak už je naším standardem, vyčistíme ve zbytku večera i Trial of Valor, ale to v podstatě nestojí za zmínku.

H:Xavius, N:Helya

Jak svět přichází o iluze

Listopad 2016, Shrra

Kdysi dávno to byl sen. Měl barvu tisíce smaragdů. Místo, kam nevstoupila lidská noha, svět nespoutané přírody. On byl jeho nedílnou součástí, spolu s Yserou dohlíželi na Azeroth. Učil druidy všem jejich znalostem, byl polobohem a mentorem světa smrtelníků. Barva jeho snu se změnila. Smaragdy ustoupily purpuru. My, kdož jsme se v dávných dobách v poušti Silithu hřáli v jeho přízni a hrdě nosili titul Strážce Cenaria, dnes klopíme zraky. Xavius dosáhl svého, náš polobůh je na kolenou a prohnilý do morku kosti. Ze sna se stala noční můra a on je jen další strážce na cestě ke Xaviovi. Jeho driády, enti a draci dělají co mohou, ale naše touha po finálním zúčtování je silnější. Rozhlížím se po bojišti. Těm z naší jednotky, kterým ještě teče mlíko po bradě, to těžko vysvětlíš. Proč ve chvíli vítězství a chvilkové slávy a oddechu, kdy oni vesele tančí a fotí selfie, proč v této chvíli stojí jeden malý gnóm stranou ostatních? Thal’kiel vrže zubama a nervózně kolem mě poletuje. I tahle bytost věčného zatracení vytušila, že dnes jsme s Malfurionem po boku zničili kus naší historie. Nad Azerothem se smráká a teplota padá k bodu mrazu. Lesknou se mi oči. Odpusť nám Malorne, tohle se nemělo nikdy stát…

Cenarius (H)

Pavoučí oči

Říjen 2016, Shrra

Lov na medvědy vynechávám a radši zpívám donekonečna „Brum, brum, brum, o čem se zdá medvědům.“ Tak se stalo, že z first killu Ursoca nemáme žádné veselé ani neveselé pojednání. Náš bývalý maskot a zásobitel dobrými vtipy Nebíčko se po přesunu na pozici guild mastera stal uzlíčkem nervů a zásobitelem nepříjemných skřeků a s mou mírně a vlídně míněnou žádostí o sepsání článku mě posílá tam, kam ani Nightfallen nepáchnou…

Poslední říjnový den si nařizuji budík na 19:45 a již v 20:20 se připojuji k jednotce, dlužno dodat, že Elerethe již řádně posekané a proklestěné. Pavoučí triatlon tornádo-jedový flek-běh nám vůbec nechutná. Tu si někdo odskočí do hlubin, tu dobře umístěným tornádem rozmetá bordel po instanci a tak nestačíme uklízet rozházené kosti. Korunu všemu nasazuje Arčán, který se na to už nemůže dívat a s Atalaxovým výpočtem na rtech agruje pavouka (když dám 941M za vteřinu, složím to sám, než to ke mně doběhne). Výpočet jako vždy naprosto správný, jen to provedení… Přes tuto komickou vložku se nám daří celkem obstojně tancovat na druhé plošině. Sice postupně odpadá jeden člen za druhým a končíme bez tanků, ale daří se nám Elerethe dostat na kolena a pak i pavoučíma nožkama nahoru. Progres +1.

Vzhledem k tomu, že je teprve 21:20, jdeme šťourat Il’gynotha klacíkama/šípama/všemožným-magickým-bordelem ™ do oka. Počáteční prohlášení optimistů „Tohle je nejjednodušší boss z těch pěti,“ je umocněn prvním pullem, kde jsme se namlsali na 25%. Další hodinu a půl se trápíme. Illy nás pravidelně každé 2 minuty zásobuje čerstvými disconnecty, friendly fire kolečka u srdce si sem tam taky někoho seberou, ale hlavně bojujeme se všudypřítomným pachem zkažených chapadel. Nálada upadá, takže poslední pull dáváme netradičně už v 22:50. Oko propíchnuto, srdce zadupáno do země.

Elerethe Renferal (H), Il’gynoth (H)

Draci? Jací draci?

Říjen 2016, Shrra

Dnešní nástup na raid mám stejný jako obvykle. Zatímco naše guilda ukládá k věčnému spánku Nythendru, já se pokouším uložit alespoň k dočasnému spánku dítě a ženu. Těžko říct, který progres je víc HC. Podobnost je samozřejmě čistě náhodná, ale zdá se mi, že Nythendra přece jen o něco málo zaostává v hurónském řevu a její packy nemají takový dosah. Na druhou stranu vede o prsa v zamořování místnosti všemožnými plyny a parazity. Ytar po pár pokusech rozdává loot a i já jsem po hodině úspěšný, byť mi jako obvykle z této aktivity nic do výbavy nepřibylo. Šedivý vlasy se nepočítají, nejsou DPS boost.

Na zbytek večera se už konečně můžu připojit na raid. Na řadě jsou další draci, takže večer je poněkud monotématický. Zapínám Exorsus, seřvu půl raidu, že nemá enchanty a gemy a s pocitem dobře provedené buzerace usedám. Za odměnu těm, co si drží v pořádku gear, pokládám na podlahu kyblík s lentilkama, co vůbec nejsou otrávené. Prvních pár pullů draci usedají a vzlétají, aby se dřív nebo později konečně dostali všichni spolu na jedno místo a sfoukli nás jako svíčku. Po čurpauze kolem desáté přestáváme na chvilku dělat blbosti a výsledkem je dostatečná zásoba masa pro Dalaran na týden. Kdo to dračí maso ale má furt žrát. V puse to vrže, vybuchuje a vůbec dělá všemožné vylomeniny. Nehodlám mít stejný počet zubů jako Anny po návštěvě u řidiče dodávky, takže se s povděkem přesouvám s ostatními na lov medvědů. Ten bude ale úspěšný až příště.

Nythendra (H), Dragons of Nightmare (H)

Bloudíme v mlze

Říjen 2016, Shrra

Při padesátém výročí založení Divadla Járy Cimrmana nelze nevzpomenout. Náš pondělní raid se dá s trochou nadsázky přirovnat k bloudění polární výpravy Čecha Karla Němce někdy v období před 5. dubnem 1909. Nabízím výtažek z fiktivního Ytarova zápisníku:

Emerald Nightmare: týden druhý, středa

Po překročení řeky ve Val’Sharah skáčeme do portálu. Dejmořinka brble, že nikdy nedriftoval a rozhodně s tím nehodlá začínat, ale dobře míněný kousanec do medvědí zadnice od Reveho ho katapultuje do Malfurionova portálu. Prohlídka Xaviova příbytku. Nic moc zařízeného, zjevně tu jen tráví víkendy.

Emerald Nightmare: týden druhý, pondělí

Druhé nakouknutí do Xaviova příbytku. Sice nemá nábytek, ale odkudsi z neviditelné dílny po nás lítají sekery, až někteří slabší jedinci uléhají k spánku. Pak uléhá i zbytek raidu. Nakonec to ale netrvá ani hodinu a posíláme démona do horoucích pekel a extatické výkřiky z nového lootu se mísí s nářekem umírajících a zvoněním vyhozených tisíců goldů za bonus rolly. Normal odfajkován. Zbytek večera vesele kopeme nožičkama do Nythendry na HC, ale chybí nám DPS.

Xavius (N)

Vzhůru k nočním můrám

Září 2016, Shrra

Vyexpeno, nakoupeno, povečeřeno, vykoupáno. S čistými ponožkami a spodním prádlem (aspoň u většiny osazenstva) usedáme před obrazovky, abychom nakoukli směle i trochu nesměle za brány Emerald Nightmare. Jak to vezmeme? Pěkně normálně postupně, ať neodejdeme potupně. Ytar nastudoval taktiky a tak teoreticky vyzbrojeni vyrážíme hned první den otevřených dveří do nového raidu, co si na nás Blizzard připravil. Na rozkoukání a druhou dobrou skládáme Nythendru, chvilku se potrápíme na bublinách u Il’gynoth, ještě o něco déle nás otravují skoky do hlubin kolem Elerethe Renferal, abychom za pět minut jedenáct ozkoušeli Ursoca. Kožich jsme pověsili do guildovní síně a z jeho tlapek má přeceda spolku přátel dobrého stravování Turm pěkné teplé papuče. Za první večer tedy 4/7 a jdeme spát s pocitem dobře odvedené práce. V pondělí to dorazíme a budeme čekat na další křídla.

Za Variana, za Azeroth

Srpen 2016, Shrra

Nad Azerothem se opět stahují mračna a zrada Lady Sylvanas pálí do morku kostí. Gul’dan a jeho Plamenná legie nabírají na síle a my po obsahově chudém Draenoru vyhlížíme se zdviženým obočím a zakaleným zrakem břehy Broken Isles. S novým elánem, nadějí a guild masterem brousíme sekery, hřebelcujeme neklidné koně. Naše řady se díky Nebíčkovým rekrutačním schopnostem pomalu rozrůstají a veteráni nachází ve svých zaprášených poštovních stránkách povolávací rozkazy. Ženy a matky našich dětí opět po několika měsících spořádaného rodinného života propukají v pláč a k zahnání deprese a samoty shromažďují v mrazácích kyblíky se zmrzlinou. Zvedají plačící ratolesti vysoko nad hlavu a střídavě prosí a vyhrožují. Lužánecký strom se zazelená chlorofylem a ne nějakým blbým felem. NEVYMĚKNEME!

Jsme česká casual guilda s dlouhou tradicí působící na serveru Thunderhorn. Zaměřujeme se převážně na PvE a raidy jsou pravidelně 2x týdně. Najdete u nás ale i PvP pozitivní jednince, na guildovní RBG to ovšem není. Jde nám o to si v klidu společně zahrát, bavit se, popovídat si, odreagovat se, zkrátka to moc nehrotíme. Věkový průměr je spíše vyšší, řada z nás má rodiny, děti, ale najdou se zde i mladší ročníky. V dobách největší slávy čítaly naše řady přes 100 aktivních hráčů a pravidelně raidovaly čtyři skupiny. V současné době zůstalo zdravé jádro těch, co mají pořád chuť si hrát a u manželek jim to ještě prochází.