Battle for Azeroth

Po odražení Legie nám nebylo dopřáno oddechu. Azeroth je opět ohrožen. Sargerasův meč nepáchal větší škody, než jsme se mysleli a Azeroth krvácí. konflikt mezi Alliancí a Hordou se opět rozhořel, padl Darnassus i Lordaeron, a k tomu všemu se patrně utkáme s některým ze starých bohů. Bude N´zoth nebo některý jiný? Čeká nás větší hrozba než Sargerasova legie? Je třeba opět sebrat odvahu, pokračovat v boji za Azeroth a samotnou existenci náš všech. Ať nám hrozí cokoli NEVYMĚKNEME! Pokud máš odvahu, předej se k nám.

Lužánky, since 2007

Jsme česká casual guilda s dlouhou tradicí působící na serveru Thunderhorn (dnes skupina Thunderhorn/Wildhammer EU). Zaměřujeme se převážně na PvE a raidy jsou pravidelně 2x týdně. Najdete u nás ale i PvP pozitivní jedince, na guildovní RBG to ovšem zatím není. Jde nám o to si v klidu společně zahrát, bavit se, popovídat si, odreagovat se, zkrátka to moc nehrotíme. Věkový průměr je spíše vyšší, řada z nás má rodiny, děti, ale najdou se u nás i mladší ročníky. V dobách největší slávy čítaly naše řady přes 100 aktivních hráčů a pravidelně raidovaly až čtyři skupiny. V současné době zůstalo zdravé jádro těch, co mají pořád chuť si hrát a u manželek jim to ještě prochází.

 

Mise Zuldazar: máme splněno!

Shalim, březen 2019

Jak už bylo slíbeno, přinášíme Vám pokračování zprávy z našeho dobrodružství. Mise, na kterou nás vyslal náš král byla úspěšně dokončena. Bídný a tvrdohlavý král Rastakhan podlehl naší přesile. Ani jeho služebný bůžek Bwonsamdi nebyl schopen zabránit jeho smrti a raději se stáhl z boje dříve, než aby ho potkal podobný osud.

Jelikož se blížily posily Zandalari trollů ze severní části města, byli jsme donuceni přerušit tvorbu našich selfie fotek s tímto umírajícím ubožákem a ihned opustit bojiště.

Poté, co jsme expresním spojem dorazili zpět do Boralu nám byl převyprávěn příběh o tom, jak naši stateční spolubojovníci kryli náš ústup. Nebýt odvahy Gelbina Mekkatorqua a admirála Jainy Proudmoore, nikdy bychom se z Rastakhanovi sluje nedostali.

Tímto hlášením končí naše mise, kterou z naší strany považujeme za nadmíru úspěšnou. V dalším článku shrneme průběh našeho heroického progressu, který je už nyní v plném proudu ;).

King Rastakhan, High Tinker Mekkatorque, Stormwall Blockade, Lady Jaina Proudmoore (N)

Mise Zuldazar

Shalim, leden 2019

Nová sezóna je zde a s ní i spoustu další výzev a dobrodružství. Zatímco si Lužánky užívaly dovolenou, přišla naléhavá výzva od samotného krále Anduina.

Náš guildmaster Milliwatt byl pozván na důležitý meeting. Co bylo jeho obsahem, nikdo v prvních chvílích nevěděl. Po jeho konání byla vyhlášena všeobecná mobilizace sil. Drtivá většina Lužánkářů odpověděla a přislíbila svoji účast.

Během týdne nám byla vysvětlena naše mise a obsah válečné schůze, na které byl přítomen náš hrdý velitel. Úkol zněl jasně. Zbavit Hordu jejich nového spojence: Zandalari trollů. Cílem bylo přinutit kapitulovat krále Rastakhana za minimálních ztrát na našich a civilních životech.

Útok byl naplánován na středeční večer. Přes prvotní obtíže se nám podařilo vylodit v přístavu v centru města Dazar´alor. Zde nás přivítal nepřátelský Paladin, který nepředstavoval žádnou hrozbu pro naše vojska. Po jeho smrti jsme se střetli s namyšleným Blood elfem, který se nám začal vysmívat a tvrdě nás urážet. Bylo k popukání pozorovat, jak s údivem padá k zemi. Ani jeho přítel Monk nebyl schopen odvrátit náš úder.

Když už jsme skoro stáli před vchodem do pyramidy, náhle se setmělo a napadl nás Gronk. Ano, ten Gronk, který měl bojovat na naší straně! Zřejmě gnómové, kteří jej geneticky modifikovali, opět udělali nějakou chybu! Nebylo čas na lítost, Gronk byl poražen a my pospíchali dále.

Octli jsme se v samotné pokladnici Zandalari trollů. Byla tak veliká, že jsme se rozhodli rozdělit na dva teamy (červení a modří) a prozkoumat toto místo dvakrát rychleji. Soutěžili jsme, kdo nasbírá nejvíce drahokamů. Samozřejmě vyhrál tým našeho velitele, kterému se podařilo získat vzácnou korunu. Z této koruny odštěpil velký drahokam. Nevěděli jsme, k čemu drahokam slouží, a tak jsme se rozhodli jej vyzkoušet na pár jedincích. No, teď už víte, proč jsem tak malinký.

Nastal čas pokračovat dále. Král Anduin by byl určitě zklamán, kdyby viděl, že místo našeho úkolu, lootujeme pokladnici. Nyní pokračujeme na vrchol samotné pyramidy skrze další nástrahy. Před chvílí jsme si proklestili cestu skrze Zandalarskou svatyni. Jejich bohové jsou slabí. Žádný z nich nepřežil setkání s námi. Momentálně se snažíme nalézt v tomto bludišti trůní sál. Další hlášení vám podáme brzy. Pokud to tedy přežijeme :/

Conclave of the Chosen, Opulance, Grong, Jadefire Masters, Champion of the Light (N)

Warheaven veteran

Warheaven, leden 2019

V novém roce jsem se rozhodl ukončit svou kariéru důstojníka naší guildy. Dělám to z časových důvodů, neboť už se nemohu svým povinnostem lampasáka dále plně věnovat a dupat vám na patičky. Věřím, že mne nahradí nějaký tvrdý serža, který vás postaví do latě před každým bossem a po každém wipu.

Frčky sundavám po cca třech letech oficírování a guildmastrování. Fousy, jak vidíte výše, mi z vás zbělely, vrásky na čele naskákaly a přišel jsem o ruku! Á blbě vidím, já na té fotce salutuju, takže ruka v pořádku, aspoň něco. Zařadím se tedy mezi velevážené guildovní veterány a budu po večerech mastit po krčmách domino a velet kamínkům při Dámě.

S odchodem do výsluhy také na nějakou dobu, možná napořád, končím s raidováním, ale kdo ví, možná se do toho zas někdy vrhnu, až mě u domácího krbu přestane bavit hřát si své bolavé klouby.

Přeji klukům z vedení pevné nervy a guildovním raiderům v nových raidech mnoho úspěchů

P.S.: Doufám vy darebáci, že mne někdy případně protáhnete nějakým raidem či dungeonem.

Váš milovaný trpaslíček Warheaven

Lužánky mythic

Warheaven, říjen 2018


Delší pauza v našem zpravodajství byla způsobena Červíkem Pepíkem, který nechtěl dlouho umřít, ač jsme se o to usilovně snažili. Prvotní omráčení se zdálo jako brnkačka a nikdo nečekal, že při našem heroickém návratu s cílem Pepíka poslat pod zem definitivně, bude o něco náročnější záležitost. Sám Pepík ale nebyl až tak těžkým cílem. To spíš ty pasti, které na nás nastražil. Nošení koulí otestovalo naše guildovníky v některých atletických oblastech, jako je sprint na 60 metrů a poté vrh koulí do dálky. Zde se projevila u některých značná ochablost svalů a nepřesnost v házení, což je u takových reků zarážející skutečnost, tudíž budou pravděpodobně nařízeny fyzické testy. Dalším kamenem úrazu se ukázala skutečnost, že při opětovných pokusech v jiné dny se nedostavili již osvědčení běžci vrhači, takže se trénoval někdo jiný. Ale nejsme přeci jelita a na konec se nám podařilo atletické přebory zvládnout. Sotva jsme bravurně ovládli koulení, tak se v konečné fázi boje zjistilo, že Pepík se naučil rozhazovat rychle rostoucí výbušné růže, kterým je třeba se vyhýbat, což po předchozím náročném boji, po kterém se mnohým pletly nohy, vypadalo na nezvládnutelný úkol.

Zde drobně odbočím a musím popsat jeden z našich útoků, který z ničeho nic vypadal, že bude úspěšný, neboť G´huun již byl na prahu života a smrti a kdyby něco vyjadřovalo jeho míru života, vypadalo by toto vyjádření jako 0%. Co je 0%? Zdá se, že 0, tedy nic. Jenže nic se ne vždy rovná smrt, protože byť byl G´huun na této úrovni, neumřel. Naopak umřelo těch pár našich přeživších, kteří se ho ze všech sil snažili dobít. Takže G´huun byl živý na 0%, my na téže úrovni živí nebyli. A já se ptám, kde je spravedlnost? O tomto zážitku se pak nesmělo mluvit.

S vervou jsme však vytrvali a pilně cvičili dál. Touha červajze zlikvidovat nás poháněla vpřed. Koho by napadalo, že nakonec pomůže, když se půjde náš těžký tank Ryüko vykakat? Takže v tom byl celou tu dobu zakopaný pes! Jakmile Ryüko ulehčil svému trávicímu traktu, Pepík padl.

Z tohoto plyne ponaučení, že pokud chceš zdárně tankovat bosse, vždy se před tím vyprázdni.

Po pádu G´huuna a zlikvidování nepřátel v Uldiru vyvstala otázka, co budeme dělat dál. Žádná hrozba v dohledu, což je nuda. Abychom nezaháleli a fyzicky ještě více nezvadli, zadali jsme v Uldiru do panelu program na spuštění simulace toho, čím jsme již prošli, ale v těžších podmínkách. To vše proto, aby se jednou o nás psalo v mýtech a bájích. Naše mytická výprava započala opět Talocem. Zprvu jsme na nic nového nekápli. To až když se výtah spustil o foch níže, jsme zjistili, že v šachtě na nás čeká nespočet laserů, o který se dalo ošklivě popálit. Laser game jsme vcelku ustáli, jen Adobra v panice skočil z výtahu dolů a rozpleskl se o podlahu. Dole na nás Taloc vybalil jen postupně zmenšující se prostor pro boj, ale to na nás nestačilo. Rozebrali jsme ho do posledního šroubku a bylo po všem. Naše mytická výprava započala dobře, ale stejně tak rychle skončila, když nám Matka nedovolila téměř ani nakouknout do její druhé komnaty. Ale i na tebe Matičko dojde…

Takže přátelé a kamarádi, po několika měsících, se nám opět podařilo v aktuálním raidu na mythic obtížnost srazit alespoň prvního bosse! Hip hip huráááááá. No a prej tím pádem už nejsme kažuálové O.o.

G´huun (H), Taloc (M)

Zul si boty a zbyl jen antrax

Warheaven, říjen 2018

Naše tempo je vražedné, naším rajónem je Uldir. Opět jsme se jako bumerang vrátili, abychom dorazili těch posledních pár mohykánů, kteří zbývali. Jen G´huuna jsme si už předem plánovali nechat na později, přeci si to nevymlátíme celé, abychom pak jen líně dřepěli po krčmách a prolývali si hrdla alkoholickými patoky.

Jako první nás uprostřed plošiny, obklopen armádou poskoků, čekal Zul. Myslel si, že se schová za ostatní, ale to se sakra mýlil. Milvaett se také mýlil, když si myslel, že vydrží víc, než obyčejný Demon Hunter. Málem přišel o svá křidýlka a rohy. Ostatně všem bylo hned jasné, že jakmile vletěl do větší skupiny Zulových vojáků, že to dobře nedopadne, ale ego je ego. Zul, podvodník, si pak při boji neustále povolával posily, jejichž náporu jsme museli statečně odolávat. Jak čas pylnul, Zulovi bylo z boje už tak horko, že si zul i boty a my si mysleli, že už bude konec. Zul však měl ještě krvavé eso v rukávu. Vyvolal krevní magií jedovatou krev nám přímo pod nohama. Jedovatá krev nám začala rozkládat boty, palila na kůži a odrovnala 95% naší bojové skupiny. Chvilku jsem přemýšlel, čím si asi Zul natírá večer nohy, že v tom marastu dokáže stát. Na konci zůstali pouzí dva hrdinové, kteří Zula nakonec udolali a sebrali mu jeho boty a nějaké to harampádí, co měl po kapsách.

Jetě že existuje Aloe Vera. Mast nám na poleptaná chodidla velmi pohla a mohli jsme se zakrátko vydat zmastit ještě Mythraxe. Nacvičeno jsme už měli, takže prý nema problema. Jenže i mistr tesař se někdy utne, takže jsme museli útočit celkem šestkrát, než jsme se sladili na správnou vlnu. Ryükovi při tom málem prdla jedna z jeho na čele naběhlých žilek. Počáteční nezdar byl možná dán i tím, že chvílemi chyběl Legas a jeho specilání jídlo. Batcaver se snažil mistra provianťáka nahradit, ale nemá tu správnou servírovací techniku a nesklidil moc velký ohlas. Finální souboj byl opět lítý, chyběly opět koule (ne ty, které si myslíš), proudy stínové magie nás kosily, kusy těl lítaly, Milvaett sem tam umřel, ale jako správní hrdinovéjsme nakonec vše ustáli. Sebrali jsme poslední zbytky sil, vyčarovali HERO (nikoli Blood lust!!!!!), a rozsekali Mythraxe na jedovatý prach, jež je znám od té chvíle jako Antrax

Zul Reborn (H), Mythrax the Unraveler (H)

Rodeo, kruhy a pijavice

Warheaven, říjen 2018

Pozor pozor, nové zprávy z progressu Lužánek! Pdáváme zprávu o našem počínání v Uldiru. Opětovně jsme se tam vrátili, odrovnat na vyšší obtížnost obtížné potížisty. Jelikož jsou Taloc a Matička mrtví, jali jsme se nyní v říjnu zaútočit nejprve na Fetid Devourera.

Splašený trojhlavý mameluk nám dával docela zabrat. Lítali jsme po jeho výběhu jak hadr na holi, hotové rodeo. Fetid se nedal zkrotit, běhal, kam chtěl, foukal na nás smrdutý dech nepředpokládatelným směrem a kopal zadníma jak splašené tele. Naši tanci, jinak též ostřílení cowboyové, dostávali pěknou čočku (ne luštěninu, ale nakládačku), jak už dlouho ne, avšak zkrocení a popravu Fetida nakonec přežili, ač samý škrábanec a boule. Naši bojovníci si po boji narovnávali čepice, opravovali prokopanou a pomuchlanou zbroj, healeři si utírali pot z čel a oddychovali jak po maratonu. Po boji se nálada zvedla a po drobných opravách, vzpamatování se z otřesů mozků a s radostí z lootu se vyrazilo dále.

Čekal na nás Zek´Voz. S tím jsme si hráli už v září, kdy se nám ho podařilo omráčit poměrně rychle, ale nyní byl čas ho zabít definitivně. Náš plán se zamlouval nám, ale nikoli jemu. Házel černá kola sem a černá kola tam, cákal po nás korupci se zárodky Strážců Yogg Sarona, po kterých po nás na zemi zase zůstávala kolečka, která se nesmí aktivovat, což jsme úspěšně a dlouho ignorovali a Strážci nás vždy vyexpedovali z místnosti. Zek´voz povolával i své jiné služebníky, ale tito nám tolik neškodili. Ke konci boje na nás ze zoufalství házel ze stropu koule, takže boj vypadal jak nějaká míčová hra. Až když všichni pochopili, že se nesmí šlapat do koleček vyvolávajících Strážce Yogg Sarona a že to Ryüko myslí ku*va smrtelně vážně, tak se zadařilo Zek´Voze dostat na zem a rozdupat mu krunýř na placku. S kruhy pod očima jsme svou činnost zakončili popíchnutím Vectise, ale ten nám vysál krev a sílu z žil s takovou rychlostí, že jsme ani nestačili mrknout.

No a jelikož se nám daří, tak po dni odpočinku jsme včera vlítli na Vectise, krvesajnou pijavici. Jak už je naší tradicí, tak to chvíli trvalo, než jsme přišli na způsob, jak krvecucáka vůbec přežít a pak mu teprve zasadit konečnou ťafku. Dlouho jsme omdlévali pod strašlivým krvesajným kouzlem, které skákalo z jednoho bojovníka na druhého. Healeři dělali, co mohli, avšak nedařilo se útoky a krvavá kouzla Vectise ustát. V průběhu boje na nás ve víru útočila otrávená krev, která na nás též stříkala po podlaze všemi směry a devastovala naše tělesné schránky. Kdo se včas neuhnul, vrzy se odporoučel k zemi. Opakovaně jsme útočili, taktizovali, až se nám konečně podařilo zkoordinovat náš postup, vyhnout se ničivým proudům krve a konečně ustát krvesajné ničivé a přeskakující kouzlo. Vectis padl, a rozprskl se jak rozšlápnuté nacucané klíště. Byť zbrocení vlastní i cizí krví, měli jsme radost povedeného počinu a nějakých těch cetek, co nám popadaly. Pijavice je mrtvá, ať žijí Lužánky!

Fetid Devourer (H), Zek´Voz (H) Vectis (H)

Mythrax a Červík Pepík

Warheaven, září 2018

Na vědomost se dává, že jsme prorazili Uldirem až na konec, alespoň na normal obtížnost. S obludným Mythraxem jsme si zahráli kuličky a pokoušeli jsme se u toho neumřít. Zprvu se to zdálo jako nemožný úkol, ale když jsme kuličkované přišli později na kloub, šlo vše náhle poměrně hladce. Mythrax cheatoval jak se dalo, přičemž si na pomoc povolával kdejakou havěť a prskal vzteky stínovou magii. Nasadili jsme do boje to nejlepší z naší guildy, nakoupili flašky a poušny, Legas nahodil svůj legendární stolek, probrali jsme taktiku popředu i pozpátku a šli na to. Boj to byl strašný, ale vše dobře dopadlo, neboť se většina naučila sbírat ty kuličky. Po lítém boji se nám Mytrhax vzdal a dobrovolně vydal nějaké to haraburdí, které měl u sebe. Zase samá plátová zbroj… no comment.

Přes víkend jsme si poopravili zbroj, utáhli řemení, nastudovali mapu Uldiru a v pondělí jsme se vydali na G´huuna, známého též jako Červík Pepík. G´huun se při našem příchodu zbaběle schovával ve stěně své sluje a cenil zubiska. Abychom se k němu dostali, museli jsme překonat nějakého mladíka, který byl překřťen na Darth Young a později na Die Young. Youngovi pomáhala dnes již legendárni oka na šťopce. Young nebyl probém, ale zabránit rozmnožování šťopiček, což šlo jen třemi cestami, které byly trnité, se ukázalo jako menší zádrhel. Týmy monků, warriorů a hunterů musely mnohokrát nacvičovat svou sestavičku, aby řádně obstály.  Jakmile se ale zdařilo si osvojit běh mezi zpomalovacími bublinami za přítomnosti jedu pro kouli a tuto zas odnést, cesta k Červíkovi Pepíkovi byla otevřená. Červajz pak už neměl moc šanci se proti nám udržet a byl domlácen do kulaté krychle velmi rychle. Opět padl nějaký ten epický odpad, který nikdo nosit nechce a prodat se dá jen za pár šupů, ale co, nic nenahradí ten pocit z dobře vykonané práce.

Dodatek:

Pocit z dobře vykonané práce nám pak zkazil Fetid Devourer, kterého jsme šli poškádlit na heroic obtížnost. Ten trojhlavý mameluk se patrně zbláznil, protože běhá jak splašený po celém svém výběhu, kope jak nadržená kobyla a vůbec v tom všem byl takový zmatek, že jsme uběhaní a pomlácení museli jít radši na kutě. Tak dobrou noc chlapci a děvčata. Dobrou noc strýčku Fido, dobrou Lužánky.

Mythrax (N), G´huun (N)

Uldirem tam a zase zpátky

Září 2018, Warheaven

Nový datadisk, nový raid, noví členové, nový guildmaster, několik staronově hrajících se navrátilců a nové hrozby pro Azeroth a jeho obyvatele. Jedno je však neměnné, a to naše chuť vletět do raidu a rozsekat na sushi každého, kdo se nám postaví. 

Objevili jsme Kul´Tiras a Zandalar, zažili nové příběhy a objevili rovněž mnoho nového včetně Uldiru, jež je vězením roztodivných konstruktů a kreatur, které se snaží dostat ven. Sázím na to, že za prolomením ochran Uldiru je N´Zoth. Útěku potvor z této titánské laboratoře je třeba zabránit a my se tohoto úkolu chystali zhostit. Po dlouhém odpočinku jsme rozjeli nábor nových posil, neboť několik z nás se z bojů proti Legii nevrátilo a jejich duše se toulají bezcílně ve Stínových zemích. Podařilo se nám zlanařit mnoho statečných bojovníků a bojovnic. Naše dravá náborová kampaň zlákala k návratu několik našich bývalých bojovníků, kteří si jinak váleli šunky v postelích nebo po knajmpách. Sešlo se nás tolik, že jsme do Uldiru, jehož brány se před nedávnem otevřely, vtrhli v počtu cca 27 hrdinů, takže jsme při útoku na několik okamžiků ucpali svými těly vchod do Uldiru, až málem praskla futra. Nicméně tanci Ryüko a Milvaett se prodrali dovnitř jako první a zbytek se navalil za nimi. 

Všichni nažhavení a odpočatí jsme se vrhli do boje proti Talocovi, prvnímu obyvateli Uldiru. Boj nevypadal jako boj skupiny proti bossovi, naopak se někteří prali mezi sebou, aby si vůbec do Taloca mohli bouchnout. Taloc zmaten naším způsobem boje se vzdal velmi rychle. Kořist ještě nebyla rozdělena a již jsme se hnali chodbami Uldiru jako skupina krvežíznivých 
berserkerů na Matku. Pravda, Maminu jsme trochu podcenili, takže s polovinou naší sestavy postupně tvrdě zatočila, ale druhá polovina ji nakonec poslala do komatu těsně před tím, než se stihla pořádně naštvat. Tříhlavého Fetid Devourera ani nemá cenu zmiňovat, protože to byla taková rychlovka, že nestihl ani mrknout a už měl hlavičky zauzlované do pomlázky. Řítili jsme se dál a zaskočili nepřipraveného Zek´voze, který pak po dvou třetinách boje zaskočil nás promyšlenou taktikou tzv. Donut break dance party aka nešlapej do ničeho kulatého a zejména ne do modrých koleček. Ano, N´Zothův poskok nás zaskočil, ale jen na pár minut. Po chvíli jsme jeho laciné kolotočářské triky prokoukli, využili několika klamných manévrů, vybalili flašky, potiony a runy, zařvali For the Alliance a posliněni Legasovými pochutinami ho utloukli do bezvědomí. Nadšení nebralo konce, takže jsme ještě odčervili Vectise, který se nás snažil zbavit krvavou magií a za pomoci svých roztodivných poskoků. Po boji se Zek´vozem byl pro nás jen třešničkou na dortu, kterou jsme s úsměvem na rtech a s chutí slupli. To byl konec jednoho dne a jednoho našeho útoku.

Po pár dnech odpočinku jsme se do Uldiru vrátili vyklepat zbytek obyvatel. Zde je třeba si vysypat popel na hlavu a přiznat, že jsme podcenili přípravu. Klepec jsme dostali tentokrát my (no ne všichni, já u toho nebyl :D) Nezbylo než opravit zbroj, udělat válečnou poradu, přeskupit se a za dva dny vyrazit znovu. Tentokrát se zadařilo a padl i trollík Zul, se kterým jsme vyhráli pouze s malými ztrátami. Boj vám nepopíšu, protože já jsem hodně hexoval (žabičkoval), takže jsem se točil dokola jak káča a hledal koho mám zacécéčkovat , tudíž pořádně nevím, co a kde se dělo. Můj zmatek nahradila preciznost ostatních a Zul se odporoučel po druhém kole do šaten. 

Tímto ale náš příběh nekončí. Šest z bossů Uldiru jsme pokořili, zbylí dva čekají, ale je jen otázkou času, než s nimi uděláme konečný proces.  Po vyřazení Zula z boje jsme zjistili, že Taloc a Matka, se zberchali a přichystali si na nás nová překvápka. Nechali jsme si tedy Mytrhaxe a G´huuna na jindy a vyrazili ke vchodu do Uldiru, abychom Taloca poslali navždy do věčných lovišť jednou pro vždy. Opět jsme si s ním pohráli na jeho oblíbeném výtahu, kde  na nás nově uchystal laserové paprsky, které i Milvaetta v jedné chvíli tzv. vypařily. Bohužel věrnost a poslušnost členů naší guildy je bezmezná a Milvaetta následovala řada dalších, než někomu došlo, že to není dobrý nápad. Ještě že se můžeme oživit a smrt není konečným procesem nutným k ukončení života. Taloc se nám napoprvé vysmál, napodruhé se mračil a napotřetí umřel. Pokračovali jsme tedy ještě ztrestat Matku, která šustila sukněmi o kus dále. Sotva seprobrala z minulého výprasku, dostala konečnou tečku krátce po Talocovi. Ano,  nebylo zas tak jednoduché, ale proč rozebírat pár nešťastných úmrtí.

Ostřílení raideři a soustředění čtenáři si jistě všimli, že jsme nedodrželi tradiční postup spočívající ve vyčištění raidu na normal obtížnost a až pak se teprve nepustili do progressování heroic obtížnosti. Co na to říci – nový obsah, nový raid, noví členové, tak proč ne nový a neotřelý postup raidem. Nutno se též pochlubit tím, že jedna z našich menších skupin prošla jeden z dungeonů na mythic obtížnost +7, což také není špatné. 

Takže ať žijí Lužánky a pokud se k nám chcete přidat, tak nás neváhejte kontaktovat.

Taloc (H), Mother (H), Fetid Devourer (N), Zek´voz (N), Vectis (N), Zul Reborn (N)

Lužánky nábor!

Červenec 2018; Warheaven

Přijmeme pohodové lidi do naší guildy. Nabízíme stabilní prostředí dlouholeté guildy (založeno 2007), kariérní růst a příjemný kolektiv. Zní to jako nabídka zaměstnání? Ale kdež, v reálu jsou to samé přehlídky, raidy, dungy, sem tam pvp a hlavně nějaký ten drop z bossů, no a možná taky nějaké ty peníze! Prostě relax.

Rádi přijmeme kohokoli, nejen zájemce o raidování. Podmínkou pro vstup do guildy je pohodové chování a být vybaven Discordem, na kterém se odehrává v podstatě veškeré interní dění. Pokud máš zájem, stačí nás kontaktovat ingame – Warheaven, Batcaver, Rüyko a Milvaett, nebo případně přes naše forum či přes facebookovou stránku.

For the Alliance, For the Lužánky!

Král je mrtev, ať žije král!

Červenec 2018; Warheaven

Tak, můj čas v roli vůdce se naplnil. Před datadiskem Legion jsem se chopil moci s požehnáním tehdejších oficírů. Tehdy jsme byli bez guildmastera, kdy Kame nehrál, a bylo potřeba situaci řešit. Guildmastera jsem bral původně jen jako dočasnou funkci, ale protože se do toho nikdo neměl a každý se kroutil jak žížala, tak mi funkce lampasáka zůstala do dnes. Myslím, že jsme jako guilda v Legionu obstáli dobře, ještě před datadiskem se nám podařilo posílit naše řady v hojném počtu. Veškeré raidy jsme následně dali na heroic obtížnost a dokonce jsme si později zlehka přičuchli i k mythic obtížnosti. Na to, že jsme casual guilda, jsme si vedli dobře. Legion je však za námi a čekají nás jistě nová dobrodružství, kdy bitva o Azeroth se blíží, všichni to cítíme v kostech. Já už jako veterán mnoha bitev na vedení guildy nestačím, zejména proto, že se snažím vycvičit novou generaci trpaslíků a je to boj časově velmi náročný. Po dohodě se současným vedením guildy, tedy s Batcaverem, Ryükem a Milvaettem bylo dohodnuto, že vedení guildy se ujme Milvaett, též známý jako Milliwatt, kdysi první guildmaster této guildy, nyní o 10 let starší a moudřejší kmet. Pro mne jako trpaslíka je velmi těžké guildu předat do rukou ušatého a k tomu ještě rohatému zmutovanému elfovi, ale nic s tím nenadělám. Takže dnes, 17.7.2018, jsem mu oficiálně vedení předal. Ať žije nový guildmaster! Hip hip hurá.

Ještě bych chtěl poděkovat za asistenci ve vedení guildy všem, kteří se na pozicích oficírů v průběhu těch dvou let vystřídali – Turmovi, Revemu, Uaxovi, Shirrovi, Melíkovi, Khazosovi, Illymanai za raid leaderování, no a v neposlední řadě současným oficírům Milvaettovi (Milliwatt), Batcaverovi i Ryükovi. Snad jsem na někoho nezapomněl a pokud ano, snad bude nebohému roztomilému trpaslíčkovi odpuštěno.

Tak a teď prepáč, páč bude pre-pač, aneb see you all in Battle for Azeroth, mě se nezbavíte, budu dál oficír 😀