Lužánky, since 2007

Nad Azerothem se opět stahují mračna a zrada Lady Sylvanas pálí do morku kostí. Gul’dan a jeho Plamenná legie nabírají na síle a my po obsahově chudém Draenoru vyhlížíme se zdviženým obočím a zakaleným zrakem břehy Broken Isles. S novým elánem, nadějí a guild masterem brousíme sekery, hřebelcujeme neklidné koně. Naše řady se díky Nebíčkovým rekrutačním schopnostem pomalu rozrůstají a veteráni nachází ve svých zaprášených poštovních stránkách povolávací rozkazy. Ženy a matky našich dětí opět po několika měsících spořádaného rodinného života propukají v pláč a k zahnání deprese a samoty shromažďují v mrazácích kyblíky se zmrzlinou. Zvedají plačící ratolesti vysoko nad hlavu a střídavě prosí a vyhrožují. Lužánecký strom se zazelená chlorofylem a ne nějakým blbým felem. NEVYMĚKNEME!

Lužánky, since 2007

Jsme česká casual guilda s dlouhou tradicí působící na serveru Thunderhorn. Zaměřujeme se převážně na PvE a raidy jsou pravidelně 2x týdně. Najdete u nás ale i PvP pozitivní jednince, na guildovní RBG to ovšem není. Jde nám o to si v klidu společně zahrát, bavit se, popovídat si, odreagovat se, zkrátka to moc nehrotíme. Věkový průměr je spíše vyšší, řada z nás má rodiny, děti, ale najdou se zde i mladší ročníky. V dobách největší slávy čítaly naše řady přes 100 aktivních hráčů a pravidelně raidovaly čtyři skupiny. V současné době zůstalo zdravé jádro těch, co mají pořád chuť si hrát a u manželek jim to ještě prochází.

 

Za Husa!

červenec 2017; Warheaven

Normálně normál dáváme už normálně, takže bylo třeba se zase krapet někam posunout. Na heroic už Gorotha dáváme s rukama za hlavou, takže vzhledem ke svátku upálení mistra Husa jsme se rozhodli přiložit ruku k dílu a připomenout si toto výročí zničením alespoň démoní inkvizice. Její členové dlící v Sargerasově hrobce, tedy Velemučitel Atrigan a jeho podržklec Belac, se nám postavili velmi směle a jednou s námi vymetli podlahu, napodruhé jsme však pro změnu vymetli podlahu mi s nimi. Ale zas tak jednoduché to přeci jen nebylo. Mučení si z nás někteří užili víc než dosti, a pobyt v Belacově kleci není žádný Hilton. Neobešli jsme se bez ztrát, ale byl to přeci boj proti inkvizici a ten nebyl nikdy žádná foukačka.  Co dodat, Jan Hus z nás nakonec musel mít radost, protože jsme jeho památku uctili se ctí. Amen.

Demonic Inquisition HC

10 minutes should be enough for everyone

červen 2017; Shrra

Parafrází programátorské mantry DOSové éry zahajujeme HC postup Sargerasovou hrobkou. Illy je tento večer po pauze nezvykle potichu, takže rozdělování lootu po vyčištění normal verze ToS se nám protahuje do 22:45. Nervózně stepuju před vchodem, mávám na Reveho, šťouchám Melíka, ale invite ne a ne přijít. Najednou zděšení! Illy promluvila! Její první slova ovšem nebyla zrovna hřejivá a konejšivá, ale obviňující vše kolem dokola, že kdo ji mutnul mikrofon… Na HC pokusy nám tedy zbývá slabých 10 minut. K všeobecnému překvapení jsem odvolán z pozice Demon Huntera, že prý je potřeba maskota, co bude pouštět gramofon a vyrobí na konec raidu diskotéku. Nu což, chtěli jste do raidu Discoprejta, máte ho mít. První shardy a hned zjišťuji, že moje nová role postrádá komfort mobility a že s gramofonem na krku se Fel Rush dělá dost blbě. Končím tedy breakování a ulehám na zem. Chvilku koukám, jak se to vlastně hraje a už mě Illy povolává zpět mezi živé. Proč se takhle rozepisuju o zdánlivě banálních situacích? Protože k boji se samotným Gorothem vlastně není vzhledem k jeho neobtížnosti moc co napsat. Aspoň jdeme spát s dobrým pocitem, že potvora nekladla odpor a uhnula z cesty. Jo a Milliwatt mi vyfoukl cvičky!

Goroth HC

Brány pekla

červen 2017, Warheaven

Bylo jen otázkou času, než po porážce Gul´dana posbíráme síly a vyrazíme do Sargerasovi hrobky očíhnout situaci. Chuť do boje mělo dokonce 20 z nás a to tak velkou, že než jsem se zorientovali kudy a kam, tak zjišťujeme, že máme za sebou Brány pekla, přičemž Goroth se asi divil více než my, jak rychle se odporoučel z bojiště. Herjatan a Sassz´ine též neustáli náš prvotní živelný nápor a skáceli se k zemi jak uschlé jabloně. Zde musím přiznat, že orientace v hrobce je tak obtížná, že se leckdo leckam ztratí, či spadne, nedejbože vleze do slepé uličky, kde mu vypráší kožich všudypřítomná felem zkažená havěť. Je očividné, že hrobku nestavěli trpajzlíci, protože architektura je to chaotická a evidentně nestabilní, páč je to všude samá díra v podlaze a chybějící rozpadlá schodiště. Také nějaké ty směrovky by se hodily, nebo aspoň turistické značení. Po pár slepých uličkách a běhání nahoru a dolu, doleva a doprava, jsme narazili na další tučné nepřátele. No co vám budu vyprávět. Také to neustáli. Démoní inkvizice je prd inkvizice, je jasné, že démoni jsou netknutí katolickou církví, protože by jinak věděli, jak na to. Po inkvizici nás trošku zaskočila Twighilt sága v podobě stmívání, úplňku a dorůstání Měsíce při představení Sesterstva Měsíce, ale opět nic, co bychom jako zkušení reci s prstem v nose nezvládli. Nakonec jsme si zahráli navzájem na schovku u něčeho, čemu se říká Opuštěný hostitel, kde jsme pořád do něčeho bušili a ono to bušilo do nás a pak jsme běhali a dělali různé nesmyly a aniž bychom věděli, co se děje, se to povedlo, takže Kvílící sály též za námi. Vypráskali jsme to parádně a nemělo cenu si vystřílet všechny náboje napoprvé, takže zbytek jsme si jako brnkačku nechali na další den.

Goroth, Herjatan, Sassz´ine, Demonic Inquisition, Sisters of the Moon, Desolate Host (N)

Mytický epos začíná

Květen 2017, Warheaven

Ač se to zdá jakkoliv nemožné, sebrali jsme omámeni rozpukem jara všechny síly a vyrazili do Nightholdu na mythickou obtížnost. Sešlo se nás nevídaných 20 lidí, ano vidíte správně 20 lidí na raidu na mythic obtížnost, což se nestalo, ani nepamatuji. Všichni připraveni, ustrojeni a natěšeni, že už nemusí jít zase heroic rychlostí 5 b/h (rozuměj bossů/hodina), ze které je všem pak poněkud blivno. První pull trošku nepovedený, další také, ale najednou se zlepšujeme a po pár pokusech……………je to tam. Skorpyron, který si na nás přichystal nové pastičky a blbinky, se nestačil u spirithealera asi divit. Popravdě řečeno jsem z toho byl také trochu vyplesklý, přeci jen tomu nepředcházelo zas tolik nepovedených pokusů, ale možná k tomu přispěla má motivační prohlášení, pronášená před nastoupenou jednotkou. Takže můžeme slavit, neboť je to pro naši guildu značný úspěch, protože už ani staří kmeti jako Uax nepamatují, kdy jsme složili bosse v mythickou obtížnosti právě aktuálního raidu!! Datum 15.5.2017 se tedy zapisuje do dějin naší guildy zlatým písmem a můžeme pokračovat dál. Nyní již asi nemá smysl v záři tohoto úspěchu se nějak rozepisovat o pohřbení Dragons of Nightmare na mythic v Emerald Nightmare, k čemuž došlo na konci dubna. Nezbývá než si sami popřát mnoho dalších úspěchů při progressu mythic Nightholdu, kdy se snad zase brzy na něco takového složíme. Jen tak mimochodem realm rank 25 jsme již dlouho neměli!

Skorpyron (M)

Noc je temná a plná hrůz

Duben 2017, Ytar

Má noční můra se opět vrátila. Procházím chodbami vypadajícími jako by byly vytesány uvnitř stromu, všude rudá a samé kytky. Nejsou to však obyčejné kytky, které jsou na zahrádce, a jediný pohyb, na který se zmohou, je otáčení se za sluncem. Jsou to krvežíznivé a velmi pohyblivé kytky. S kosou bych na ně rozhodně nešel. Možná s plamenometem. Když se však štípnu do svého worgeního čumáku, zjišťuji, že se nejedná o noční můru, nicméně o realitu. Opravdu jsem uvnitř Noční můry. Na rozdíl od noční můry, která se mi zdávala v noci, mě naštěstí nečeká žádný sado-maso program, ale snaha ukrátit trápení jednomu nemocnému drakovi, který tady leží před námi. Na všechny strany chrlí zelený sliz a mnozí z nás se nemohou rozhodnout, jestli se snažit zabít draka, nebo své spolubojovníky. Párkrát na slova „vymlaťte mě rychle“ zareaguje celá skupina tak rychle, že někdo rovnou umře. Alespoň je „vymlácený“, když už nic…  Jednou drakovo trápení téměř ukončíme, nicméně Deoris se na poslední chvíli rozhodně, že mu je draka líto zabíjet, a radši ulehne sám. Po pár pokusech, a když už jsme všichni dostatečně zmáčení slizem, se nám povede draka zabít a my se ponoříme hlouběji do Noční můry. Zrovna když si říkám, že medvědí odér našich tanků už je příliš silný a měli by si dát pořádnou koupel, zjišťuji, že zdrojem nejsou naši medvědi, ale medvěd před námi. Všichni tedy zazpíváme „brum, brum, brum zazpíváme medvědům… “ a medvěd naproti nám se hned napoprvé uloží ke spánku. Nakonec nás čekají zbytky zelené letky. Jsem přiřazen do skupiny běžců, kteří pobíhají z jednoho portálu do druhého, a jak se daří ostatním, vidí jen velmi sporadicky. Bohužel,  ani po několika pokusech se nám nedaří  tyto tvory dostat z temně rudých nebes, i přesto však zakončujeme dnešní den s pocitem dobře odvedené práce. Zelený magor dole, nemocný dráček už dále netrpí a celá skupina má nový zimní kožich. Jen bude potřeba vyprat…

Nythendra, Ursoc (M)

Zelená, kam se podíváš

Duben 2017, Ytar

Mohl bych psát o tom, jak po nás Gul’dan „házel vočkem“, o svůdném pohledu jeho očí, či že na nás dělal velká kukadla, nicméně takové narážky by čekal každý. Dnes se na situaci zkusíme podívat z druhé strany. Následující stránky jsou výňatek z Gul’danova deníku, nalezeného po jeho pádu.

„nečitelné datum, zašlé časem“

Milý deníčku, náčelník našeho klanu se ke mně chová škaredě. Neustále mi říká, že nejsem správný ork, hlavně protože nejsem svalnatý jako ostatní a taky možná to, že musím chodit o holi.

„nečitelné datum, zašlé časem“

Milý deníčku, od minula se mnoho stalo. Byl jsem vyhnán z vesnice, téměř jsem umřel na Draenorských pustinách. Nicméně jsem vytrval a dostal se až k Trůnu Elementů. Elementy mě ale zavrhly, nicméně se objevil nějaký neznámý hlas. Zněl velice důvěryhodně a vůbec ne démonicky a hlásal o tom, že zelená je dobrá. Chvíli jsem ho poslouchal a něco na tom bude.

„nečitelné datum, zašlé časem“

Dnes jsem se vrátil do vesnice a začal hlásat pravdu o Zelené. Nikdo však neposlouchal, a tak byli všichni obětováni pro zelenější zítřky. Zelená je dobrá.

„nečitelné datum, zašlé časem“

Nesnáším zavšivený Draenor. Nikdo kromě mě nevidí pravdu a moudrost, kterou skrývá Zelená. Asi odsud brzo vypadnu. Někam hodně hodně daleko. Naštěstí jedna z pomazaných hlav orků buduje portál, který bysme budovali, i kdyby se přidali na zelenou stranu síly.

„nečitelné datum, zašlé časem“

Dnes jsem si opět dokázal, jak jsem úžasný. Přidal jsem pár architektonických prvků na jednu z místních citadel a pojmenoval ji Hellfire citadel. Jak velkolepá. Bude první katedrálou uctívající zelenou a bude šířit její učení, kam se nám zachce.

„nečitelné datum, zašlé časem“

Když Sargeras říkal, že pošle svou pravou ruku, asi jsem ho pochopil jinak. Místo pravé ruky přišel celý eredar. Nevím co to poslal za mamlase, protože padnul 10minut po tom, co vykročil z portálu bandou neznámých bytostí. Některé jen stály jako by zamrzly v čase, některé jen zmateně pobíhaly a vykřikovaly něco o „LFR“. Nyní jsem na místě, které místní nazývají Azeroth. Uvidíme, jak se zde víra v Zelenou uchytí. Jen zelená to může být.

„nečitelné datum, zašlé časem“

Dokázali jsme přesvědčit jedno z místních měst, aby si zvolili Zelenou za svou právoplatnou barvu a otevřeli jsme veliký zelený portál, kterým do tohoto světa proudí další příznivci zelené a šíří zde naše učení. Já stojím na vrcholu Noční pevnosti a koukám na posvátný zelený krystal.

„3. 4. 2017“

Dnes sem zavítala neobvyklá návštěva. Banda nějakých dobrodruhů dokázala vyšplhat až na vrchol a vyrušit mě v mém blaženém zírání na krystal. Několik z nich jsem už viděl pohromadě při pádu Archimonda, bylo zde však mnoho nových tváří. Zjevně už slyšeli o Zelené, neboť přišli pod praporcem se znakem stromu. Takovou zelenou jsem ale nemyslel, evidentně všechno špatně pochopili. Zdrželi se asi dvě hodinky, během kterých rozmlouvali s mými služebníky o tom, jak se přidat na stranu zelených. Několik z nich radostí, že se mohou přidat, skákalo tak nadšeně, že omylem seskočili z věže.

„10. 4. 2017“

Ta banda dobrodruhů je zpět. Co je mi ale jasné, je, že se si zelenou rozhodně nevyberou. Naštěstí nejsou příliš odolní proti mé moci a mým schopnostem zelenou prosazovat. Proč nevidí jak velkolepá zelená je?

„17. 4. 2017“

Ta skupina dobrodruhů je zase zpět. Začínám si myslet, že jim to snad dělá dobře. Co se dá dělat, dnes se postarám, aby se jim…
Zbytek posledního zápisu je nečitelný neboť stránka je zmáčená Guldanovou krví.

Guldan ač krutý, nikdy nepolevil ve svém úsilí prosazovat zelenou a na jeho náhrobku na vrcholu Noční pevnosti, odkud má krásný výhled na celý Suramar, stojí:
„Jen zelená to může být“ – Gul’dan 17. 4. 2017

Gul´dan (H)

Lužánky slaví 10 let!

Duben 2017, Warheaven

Dnes je to 10 let, co byla guilda Lužánky založena. Dne 4.4.2007 začala naše slavná historie na serveru Thunderhorn, kde jsme dodnes. Za oněch deset let prošly guildou stovky hráčů z České republiky i Slovenska. Mnoho bývalých členů guildy již World of Warcraft dnes nehraje vůbec, další odešli v průběhu let za vyšším progresem do jiných guild, avšak někteří z bývalých harcovníků se zase navrátili zpět. Ze zakladatelů už však nezůstal s námi nikdo. Guilda zažila svou největší slávu v letech 2009 – 2011, zejména za datadisku Wrath of the Lich King a dále v datadisku Cataclysm, kdy jsme stavěli i 4 raidovací skupiny po 10 lidech. Období slávy a úspěchu pak vystřídala období více či méně úspěšná. Guilda přežila až do dnešní doby díky úsilí několika Guild Masterů a řady oficírů, kteří i v době největší krize v guildě zůstali a pomohli jí přežít. Nedávno jsme založili na našem fóru sekci Hall of Fame, jako vzpomínku na všechny již nehrající důležité hráče naší dlouhé historie. Poděkování za přínos guildě patří nejen hráčům bývalým, ale zejména současné hrající skvadře, jejíž velká část je pevným a již dlouholetým jádrem guildy, bez kterého by Lužánky nebyly Lužánkami. Jelikož bylo třeba výročí založení guildy oslavit, udělali jsme dne 24.3.2017 v Praze sraz a včera, tedy 3.4.2017, jsme si dali dárek v podobě poražení Grand Magistrix Elisande v Nightholdu na heroic obtížnost, načež jsme radostně škádlili Gul´dana až do samého vyčerpání našich sil. Ať žijí Lužánky a to ještě mnoho let!!

Lužánky slaví 10 let, Grand Magistrix Elisande (H)

Pekelníkova zhouba

Březen 2017, Warheaven

Ke konci března jsme nelenili a jali se dále dosáhnout našeho vysněného cíle, a to rozsekat Gul´dana na zelenou felkašičku. Pravda, má to háček, spíše dva, ale nic, co bychom nezvládli. Opět jsme navštívili náš milovaný Nighthold, kde probíhaje spletitými chodbami jsme vtrhli do velké místnosti v níž na nás čekal přerostlý Nathrezim. Zdál se povědomý, někde jsme ho již museli vidět. Ano, Tichondrius, vůdce Natrhrezimů, loutka Kil´jaedenova a jeden z velitelů Plamenné legie. Zmetek nepěkná, který se opovážil opět dostat na náš milovaný svět. Po rychlé poradě jsme se rozhodli, že rohatému kopitníkovi přistřihneme křidélka a pošleme jej zpět do Twisting Netheru, kam patří. Napoprvé jsme nestačili ani mrknout a byli jsme zpět za dveřmi, tak rychle s námi vymetl. Jelikož jsme cháska tvrdohlavá, tak jsme za silného řinčení zbraní a chrlení nadávek vpadli zpět, využili momentu našeho vlastního překvapení a naskákali na Tichondria ze všech stran a úhlů. Bránil se, přivolal na nás netopýry a jiné poskoky pekelné, pokoušel se nás nabodnout na kouzelné špičaté kůly, ale vše marně. Byl mrtev dřív, než byste řekli helehunterzaseumřel (pro nezasvěcené – ve vteřině). Jelikož šlo vše jak po másle, rozebrali jsme si mezi sebou věci, které měl Tichondrius u sebe ve váčku za pasem a v divoké euforii jsme běželi dále. Bohové nám však nakloněni již nebyli, a jelikož se děli divné věci, nemohli jsme mezi své trofeje nakonec zařadit i tsantsu z Elisandiny hlavičky. Snad příště.

Tichondrius (H)

Sraz v Praze 24.3.2017 aneb paralelní světy

Březen 2017, Warheaven

(Snímek z oné podivné události pořídila Illymanai svou obrázkovou krabičkou)

Několika členům našeho cechu se stala prazvláštní věc. Sešli jsme se s Illymanai, Khazošem, Uaxem, Stříbrovousem, Stamahtem, Trhačem a Deorisem ve Stormwindu, že si zajdeme do trpasličí čtvrti ke Zlatému soudku, abychom svlažili svá hrdla nějakým dobrým mokem a zahnali hlad kusem lahodného trpasličího žvance. U Zlatého soudku má Illymanai známého, takže stůl jsme měli předem volný. Jako ostatní jsem si sedl ke stolu, ale jen co jsem se posadil, svět se zachvěl, okolí se rozmazalo a Zlatý soudek i ostatní kumpáni zmizeli.

Nastala na chvilku tma, pak světlo, záblesk a plesk. Seděl jsem zase na židli. S bolestí hlavy jak po trpasličí pálence jsem se zmateně rozhlížel kolem sebe. U stolu se mnou sedělo sedm lidí, kteří na mě zmateně hleděli. Rozhlédl jsem se tedy opatrně kolem sebe a s šokem jsem zjistil, že mám dlouhé a hubené ruce i nohy, že jsem oblečen v nějakých podivných hadrech a že má zbroj i zbraně jsou pryč. A co hůř, zmizel mi můj majestátný plnovous! Dobře, pomyslel jsem si, něco je špatně, něco je hodně špatně. Vstal jsem a zatočila se mi hlava. Kouknul jsem dolů na prapodivné škorně na mých dlouhých nohách a zjistil jsem, že od hlavy dolů je to nepřirozeně daleko. Zachoval jsem však vnitřní klid hodný profesionálního šamana. Nadechl jsem se a zapátral ve své mysli po magii i po nespoutaných silách živlů Azerothu a nic… Vůbec zhola nic!

Otevřel jsem oči a otřesen jsem se posadil k mým neznámým spolustolovníkům, kteří byli oblečeni do podobných hadrů stejně jako já. Všichni vypadali dost vystrašeně a někteří vcelku nepřítomně. Zkusil jsem promluvit a řekl jsem:“ ahoj“. Všichni přítomní se na mě podívali a odpověděli: „Ahoj, nazdar“ a tak podobně. Jsem slušný trpaslík, a tak jsem ihned dodal, že se jmenuji Warheaven, zvaný též Nebíčko, a zeptal jsem se, kdo jsou oni, ve snaze zjistit, co se mi to děje. Jaké překvapení, když se ty osoby představily jmény mých kumpánů z cechu! Až po chvíli mi došlo, že i hlasy mají své a je možné je díky tomu rozpoznat. Následně jsme se navzájem prohlíželi, živě debatovali, proč vypadáme jinak, kde to asi jsme a co se nám stalo. Ani jsme si nevšimli, že objednáváme pivo a též roztodivné pokrmy, jejichž názvy nám většinou nic neříkaly. Též jsme zjistili, že mluvíme zcela jiným jazykem, který nepříslušel lidem Azerothu ani jiné rase, kterou jsme při svých poutích světem potkali. Nevěděli jsme, co se stalo, a proč z nás namísto elfů, vlkodlaků a trpaslíka, jsou najednou obyčejní lidé. Nedokázali jsme zjistit, kde to jsme a co se děje, ale jídlo a pití bylo dobré, takže jsme tento problém hodili za hlavu s tím, že se určitě nějak časem vyřeší.

Debatovali jsme celé situaci a o tom, že jsme patrně v jiném světě, když v tom nám šenkýř přinesl bublinkatou žlutou vodu, kterou nikdo neobjednal. Koukáme, nechápeme, ale v tu se za naším stolem ozvalo: „Nazdar chlapíci“. Známé to oslovení trpaslíka Homíra. Místo něho je tu ale sympatický chlapík s šedivými vlasy, ale též bez vousů. Samozřejmě jsme se divili, kde se tam vzal. Homír nám vyprávěl, jak šel za námi ke Zlatému soudku, jenže jakmile překročil práh hospody, stalo se mu to samé co nám a probral se zde, avšak u jiného stolu a v jiné podobě. Jelikož nechápal, co se stalo, kde je a kam mu zmizel mohutný plnovous, objednal si pivo a dumal nad vzniklou situací. Pak si všiml naší zmatené skupinky, hlasy mu byly povědomé, takže poslouchal, o čem hovoříme. A ejhle! Poznal, že jsme to my, akorát v jiných tělech. Objednal tedy u šenkýře to nejdivnější pití, které našel, protože neměli trpasličí pálenku, a přišel za námi. Nadšeni příchodem Homíra, který jako správný cechovní provijanťák objednal další jídlo, jsme probírali vše možné i nemožné a řešili, jak se vrátit zpět ke Zlatému soudku a do svých těl. Čas běžel, hovor byl v plném proudu, pití teklo proudem a z ničeho nic opět bum prásk, okolí se rozmazalo, tma, světlo a plesk, sedíme opět ve Zlatém soudku. Tentokrát však již ve své staré dobré podobě. S radostí, že nejsme nějací obyčejní chasníci v neznámém světě a hospodě s divnou muzikou, jsme se objímali, vlkodlaci vyli na celé kolo a Homír ihned objednal pravou trpasličí pálenku, jak se v dobré trpasličí knajpě sluší a patří. Když jsme se u mágů následující den pídili potom, co se s námi asi stalo a kde jsme se to ocitli, nebyl nám nikdo schopen kloudně odpovědět. Dobrodružství to však bylo nevídané a je zas o čem vyprávět. A hlavně mám zpět svůj krásný pěstěný plnovous!

Yonby a hvězdář

Březen 2017, Yonby

Táto výprava snáď nemá konca. Som cudzincom vo výprave nejakých bojovníkov. Zobrali ma do partie, vraj vyčistiť Nighthold. Myslel som si že je to nejaká krčma a ideme upratovať. To iste. Celá partia sú cudzinci. Hovoria takou čudnou rečou ale už som ju kdesi počul na severe. Máme ale v partii 2 mojich rodákov. Ale trpaslík „hutorí“ len po trpaslícky a ja len čumím, nechápem a druhého rodáka sa bojím osloviť. Vyzerá dosť nebezpečne. Pred vstupom Šéfke výpravy povedala veštica, že si má vziať do výpravy cudzinca, a tak vzala mňa. Záznam v denníčku: vyčistiť neznamená upratovať!!!

Predchádzajúce boje boli hrozné. Na poslednom súperovi som celý čas len vytrhával rastlinky. Kvietok sem, kvietok tam, ono bolo MDŽ tak som tomu rozumel. Po boji som si chcel oddýchnuť, a tak som vyšiel do blízkej veže. Bolo tam krásne vidieť hviezdy. Zadívam som sa do tých všetkých galaxií. Ani som si nevšimol, že celá kompánia stojí pri mne. Zrazu sa z tých hviezd vynorila hlava. Bol to hlavný elfský hvezdár Star Augur. Rozpútalo sa peklo. Dvaja najväčší bojovníci sa mu postavili jeden od chrbta, druhý mu hľadel rovno do tváre. Začali tancoval, krúžiť okolo seba a hľadať slabé miesta v technike boja. Zvyšní bojovníci sa rozdelili aby každý priložil ruku či nohu do tanca. Boj preurputný. Praskali kosti, zbrane, čarovné prútiky. To najhoršie ale len malo prísť. Začal nás infikovať nejakým jedom. Začali sme grcať všade navôkol. To bol teda bordel. Nemal som sa kde postaviť, aby som si nezašpinil topánky. Každú chvíľku niekto hodil šabľu. Musím uznať, že títo severania majú výdrž. Grcia a hneď nato sa bije znova. Už sme hvezdára skoro porazili, keď si začal privolávať pomocníkov. Ale už nemal šancu zastaviť tento severský rýchlik. Star Augur padol. A ja? Premýšľam, kedy šéfke poviem, že nie som bojovník, ale upratovač…

Star Augur Etraeus (H)