Květen 2013, Schirru

Vítám zamračené pondělí, kdy se toho zas tak moc neděje. Před vstupem do Throne of Thunder se shlukují poslední opozdilé skupinky nájezdníků a Jaavi konečně porazil svou 2-letou dceru ve vědomostní stolní hře. Padouch vylezl ze stanu, protáhl se, zkontroloval oblohu, nakopl krtka a znalecky pronesl: "Dneska by to šlo!" Nevím, co nás mělo varovat dřív. Reve dvakrát zakousnutý do drnu hned na první grupě trashe? Wipe na trololovi po pár vteřinách? Wendy neustále padající offline? Hromadné krmení anakond nebo snad letecký den na weekly bossovi? Naše ignorace znamení byla neskutečná. Pohrávám si s myšlenkou nechat Atalaxu udupat Egberta, který se svým pověstným optimismem furt lítá jak blbec kolem. Už aby Wendy začla na raid tahat mněhňátka neb jak praví klasik: "Mněhňátka jsou dobrý, ale nesežrat je hned!"

První pull na Horridonovi dává špetku naděje. Kostřičky po aréně rozhazujeme až v poslední fázi. Následuje však již tradiční koloběh života pull - zerg - dup - křáp - spirit. Ve chvíli, kdy už si i před pullem dotahujeme odkudsi pár nenažraných užovek, které spapají nebohého gnóma se sekerou, objevuje se v officírském chatu obvyklá větička nejpozitivněj naladěného jedince: "tak na tohle už fakt nemám." 

Nic, Jaavi mě zvednul, popotáhl jsem si gaťky, vyklepal z holinky hadí vajíčka, sebral sekeru a zasedl jsem k hostině. Nechávám ghůly pod zemí, kašlu na dps, budu se soustředit na ten bordel, co tu běhá kolem. Měsíc nám Horidon odolával, ale dneska večer se zase posuneme o kousek dál. K večeři jsme měli dinosauří steak. Starý maso, ještě ho šťourám ze zubů.

Duben 2013, Schirru

Až budete číst tyto řádky, nebudu už pravděpodobně mezi živými. V táboře Dvandy dnes panuje pochmurná atmosféra obav, strachu a očekávání. Atalaxovo "zeeerg" zní dnes nějak přidušeně, Franta hladí ovci proti srsti a Egbert se klepe schovaný Wendy pod nohama. A to jsme ho včera lovili v šesti lidech po Towlongských pláních s podběrákama. Jaafik s Padouchem se marně pokouší uspat ratolesti a Páčka radši snědl Blacka už včera. Dnešní večeři málokdo očekává...

Vystoupal jsem na poslední schod terasy věčného jara a přede mnou se tyčí cosi, na co nejsem schopný pohlédnout jinak, než jen přes svůj naolejovaný Bloodmoon. Ještě že gnómové mají pevnou tělesnou strukturu. Být Undead, sbíral by někdo rozkutálené kosti pod schodama. Takhle stačí si jen průběžně kontrolovat obsah kalhot. Zkusíme do toho vletět beze strachu a budeme věřit tankům, že se schováme za jejich záda do kužele světla. Poslal jsem jako předvoj svoji ghůlí armádu a ta bestie ji prostě sfoukla zpět pod drn. Cosi mě bere za ramena. Moje nejhorší můry se zhmotňují a posílají mě spolu s půlkou spolubojovníků pod palbu šípů. Pirueta, paráda, paráda, sek, úskok, paráda, sek, schovat za sloup. Wendy mě vytahuje ze spárů zubaté. Konečně ta mrcha leží a letíme zpátky. Posílený a s odhodláním likviduju spolu s addama i zbytky strachu. Vždyť to je pořád dokola, nikde žádná záludnost. Pokusím se usmát a ve slunečním světle se blýsknou zuby. Salen si svoje sbírá po zemi. Vyklepu, co napadalo do kalhot. Sha of Fear nám leží u noh a my se dnes poprvé cítíme Fearless.

Duben 2013, Schirru

Horridon nám dává zabrat. Odolává už několik týdnů a furt se mu nechce vydat poklady. Odskakujeme si pro radost na terasu a doháníme resty. S dráčkem si už rozumíme a tak na nás po neustále se schovávajícím trashi rozverně pomrkává krásná elementálka Lei-Shi. Jak jinak, zas po ní Páčka hodil barelem. Proč nemůže nechat chvilu ty svoje sudy v baťůžku... Holce se to moc nelíbilo, moc se jí nedivím. Jak byste se tvářili vy, kdyby se na vás s řevem ZEEEEERG řítil nasraný gnóm. Lei-Shi byla veselá a hravá. Tu se schovala, tu si povolala kamarády, ale jak ji to přestalo bavit, prostě si zařvala "Get away!" a snažila se nás sfouknout. Atalaxa jako správný kapesník zaťal drápek do dlažby a povíval si ve větru. My železonosiči tak musíme klepnout holku přes prsty, aby toho nechala. Sha of Fear je už nad dalšíma schodama...

Duben 2013, Yaaja

Venku vysvitlo sluníčko, sníh mizí ze strání a vůbec všude kolem panuje taková pozitivní atmosféra. Hodil jsem do banky kabát, nasadil pumpky a vyrazil místo do vyhřátých kobek královny chrobáků nebo pána hromů vstříc terase nekonečného jara. Na procházku se ke mně přidala tradiční sestava doplněná o Egrese. Po cestě skotačíme, kopeme do krtků, házíme po sobě papírové vzducholodě a někteří infantilní jednici pouští draky. Z nějakého prapodivného důvodu se nám do cesty namotali tři nevrlí zástupci rasy rybích lidí, takže na první pokus všichni strkáme hlavu pod kytičky. Na druhý pokus ale už všechno jde jako po másle a Salen má radost z nových cviček. Během hromadného focení nám za zády přistává Tsulong. Moc neví, co si o nás má myslet, tak nás nechává na pokoji do doby, než ho vytočila tlustá panda, která po něm hodila sudem. Pár vteřin bojuju s pokušením nechat ho v tom vykoupat, ale Tsulong se tak nějak rozvášnil. Rychle pálím hero, vypouštím hromy, besky, lávu a vůbec tu spoustu blýskavých elementů, co mám schované v baťůžku. Ukazuje se, že jsme parta plná pacifistů a místo toho, abychom jako v LFR Tsulonga během dne dohealovali, necháváme si všechny trumfy na noc a radši mu připalujeme pod patama. Za chvilku přidáváme další foto do rodinného alba, tentokrát u truhličky s novým párátkem na zbytky Atalaxova oběda (gnómům ta mrkev furt leze do zubů). Sha of Fear to sleduje z úkrytu. Taky na tebe dojde...