Battle for Azeroth

Po odražení Legie nám nebylo dopřáno oddechu. Azeroth je opět ohrožen. Sargerasův meč nepáchal větší škody, než jsme se mysleli a Azeroth krvácí. konflikt mezi Alliancí a Hordou se opět rozhořel, padl Darnassus i Lordaeron, a k tomu všemu se patrně utkáme s některým ze starých bohů. Bude N´zoth nebo některý jiný? Čeká nás větší hrozba než Sargerasova legie? Je třeba opět sebrat odvahu, pokračovat v boji za Azeroth a samotnou existenci náš všech. Ať nám hrozí cokoli NEVYMĚKNEME! Pokud máš odvahu, předej se k nám.

Lužánky, since 2007

Jsme česká casual guilda s dlouhou tradicí působící na serveru Thunderhorn (dnes skupina Thunderhorn/Wildhammer EU). Zaměřujeme se převážně na PvE a raidy jsou pravidelně 2x týdně. Najdete u nás ale i PvP pozitivní jedince, na guildovní RBG to ovšem zatím není. Jde nám o to si v klidu společně zahrát, bavit se, popovídat si, odreagovat se, zkrátka to moc nehrotíme. Věkový průměr je spíše vyšší, řada z nás má rodiny, děti, ale najdou se u nás i mladší ročníky. V dobách největší slávy čítaly naše řady přes 100 aktivních hráčů a pravidelně raidovaly až čtyři skupiny. V současné době zůstalo zdravé jádro těch, co mají pořád chuť si hrát a u manželek jim to ještě prochází.

 

Uldirem tam a zase zpátky

Září 2018, Warheaven

Nový datadisk, nový raid, noví členové, nový guildmaster, několik staronově hrajících se navrátilců a nové hrozby pro Azeroth a jeho obyvatele. Jedno je však neměnné, a to naše chuť vletět do raidu a rozsekat na sushi každého, kdo se nám postaví. 

Objevili jsme Kul´Tiras a Zandalar, zažili nové příběhy a objevili rovněž mnoho nového včetně Uldiru, jež je vězením roztodivných konstruktů a kreatur, které se snaží dostat ven. Sázím na to, že za prolomením ochran Uldiru je N´Zoth. Útěku potvor z této titánské laboratoře je třeba zabránit a my se tohoto úkolu chystali zhostit. Po dlouhém odpočinku jsme rozjeli nábor nových posil, neboť několik z nás se z bojů proti Legii nevrátilo a jejich duše se toulají bezcílně ve Stínových zemích. Podařilo se nám zlanařit mnoho statečných bojovníků a bojovnic. Naše dravá náborová kampaň zlákala k návratu několik našich bývalých bojovníků, kteří si jinak váleli šunky v postelích nebo po knajmpách. Sešlo se nás tolik, že jsme do Uldiru, jehož brány se před nedávnem otevřely, vtrhli v počtu cca 27 hrdinů, takže jsme při útoku na několik okamžiků ucpali svými těly vchod do Uldiru, až málem praskla futra. Nicméně tanci Ryüko a Milvaett se prodrali dovnitř jako první a zbytek se navalil za nimi. 

Všichni nažhavení a odpočatí jsme se vrhli do boje proti Talocovi, prvnímu obyvateli Uldiru. Boj nevypadal jako boj skupiny proti bossovi, naopak se někteří prali mezi sebou, aby si vůbec do Taloca mohli bouchnout. Taloc zmaten naším způsobem boje se vzdal velmi rychle. Kořist ještě nebyla rozdělena a již jsme se hnali chodbami Uldiru jako skupina krvežíznivých 
berserkerů na Matku. Pravda, Maminu jsme trochu podcenili, takže s polovinou naší sestavy postupně tvrdě zatočila, ale druhá polovina ji nakonec poslala do komatu těsně před tím, než se stihla pořádně naštvat. Tříhlavého Fetid Devourera ani nemá cenu zmiňovat, protože to byla taková rychlovka, že nestihl ani mrknout a už měl hlavičky zauzlované do pomlázky. Řítili jsme se dál a zaskočili nepřipraveného Zek´voze, který pak po dvou třetinách boje zaskočil nás promyšlenou taktikou tzv. Donut break dance party aka nešlapej do ničeho kulatého a zejména ne do modrých koleček. Ano, N´Zothův poskok nás zaskočil, ale jen na pár minut. Po chvíli jsme jeho laciné kolotočářské triky prokoukli, využili několika klamných manévrů, vybalili flašky, potiony a runy, zařvali For the Alliance a posliněni Legasovými pochutinami ho utloukli do bezvědomí. Nadšení nebralo konce, takže jsme ještě odčervili Vectise, který se nás snažil zbavit krvavou magií a za pomoci svých roztodivných poskoků. Po boji se Zek´vozem byl pro nás jen třešničkou na dortu, kterou jsme s úsměvem na rtech a s chutí slupli. To byl konec jednoho dne a jednoho našeho útoku.

Po pár dnech odpočinku jsme se do Uldiru vrátili vyklepat zbytek obyvatel. Zde je třeba si vysypat popel na hlavu a přiznat, že jsme podcenili přípravu. Klepec jsme dostali tentokrát my (no ne všichni, já u toho nebyl :D) Nezbylo než opravit zbroj, udělat válečnou poradu, přeskupit se a za dva dny vyrazit znovu. Tentokrát se zadařilo a padl i trollík Zul, se kterým jsme vyhráli pouze s malými ztrátami. Boj vám nepopíšu, protože já jsem hodně hexoval (žabičkoval), takže jsem se točil dokola jak káča a hledal koho mám zacécéčkovat , tudíž pořádně nevím, co a kde se dělo. Můj zmatek nahradila preciznost ostatních a Zul se odporoučel po druhém kole do šaten. 

Tímto ale náš příběh nekončí. Šest z bossů Uldiru jsme pokořili, zbylí dva čekají, ale je jen otázkou času, než s nimi uděláme konečný proces.  Po vyřazení Zula z boje jsme zjistili, že Taloc a Matka, se zberchali a přichystali si na nás nová překvápka. Nechali jsme si tedy Mytrhaxe a G´huuna na jindy a vyrazili ke vchodu do Uldiru, abychom Taloca poslali navždy do věčných lovišť jednou pro vždy. Opět jsme si s ním pohráli na jeho oblíbeném výtahu, kde  na nás nově uchystal laserové paprsky, které i Milvaetta v jedné chvíli tzv. vypařily. Bohužel věrnost a poslušnost členů naší guildy je bezmezná a Milvaetta následovala řada dalších, než někomu došlo, že to není dobrý nápad. Ještě že se můžeme oživit a smrt není konečným procesem nutným k ukončení života. Taloc se nám napoprvé vysmál, napodruhé se mračil a napotřetí umřel. Pokračovali jsme tedy ještě ztrestat Matku, která šustila sukněmi o kus dále. Sotva seprobrala z minulého výprasku, dostala konečnou tečku krátce po Talocovi. Ano,  nebylo zas tak jednoduché, ale proč rozebírat pár nešťastných úmrtí.

Ostřílení raideři a soustředění čtenáři si jistě všimli, že jsme nedodrželi tradiční postup spočívající ve vyčištění raidu na normal obtížnost a až pak se teprve nepustili do progressování heroic obtížnosti. Co na to říci – nový obsah, nový raid, noví členové, tak proč ne nový a neotřelý postup raidem. Nutno se též pochlubit tím, že jedna z našich menších skupin prošla jeden z dungeonů na mythic obtížnost +7, což také není špatné. 

Takže ať žijí Lužánky a pokud se k nám chcete přidat, tak nás neváhejte kontaktovat.

Taloc (H), Mother (H), Fetid Devourer (N), Zek´voz (N), Vectis (N), Zul Reborn (N)

Lužánky nábor!

Červenec 2018; Warheaven

Přijmeme pohodové lidi do naší guildy. Nabízíme stabilní prostředí dlouholeté guildy (založeno 2007), kariérní růst a příjemný kolektiv. Zní to jako nabídka zaměstnání? Ale kdež, v reálu jsou to samé přehlídky, raidy, dungy, sem tam pvp a hlavně nějaký ten drop z bossů, no a možná taky nějaké ty peníze! Prostě relax.

Rádi přijmeme kohokoli, nejen zájemce o raidování. Podmínkou pro vstup do guildy je pohodové chování a být vybaven Discordem, na kterém se odehrává v podstatě veškeré interní dění. Pokud máš zájem, stačí nás kontaktovat ingame – Warheaven, Batcaver, Rüyko a Milvaett, nebo případně přes naše forum či přes facebookovou stránku.

For the Alliance, For the Lužánky!

Král je mrtev, ať žije král!

Červenec 2018; Warheaven

Tak, můj čas v roli vůdce se naplnil. Před datadiskem Legion jsem se chopil moci s požehnáním tehdejších oficírů. Tehdy jsme byli bez guildmastera, kdy Kame nehrál, a bylo potřeba situaci řešit. Guildmastera jsem bral původně jen jako dočasnou funkci, ale protože se do toho nikdo neměl a každý se kroutil jak žížala, tak mi funkce lampasáka zůstala do dnes. Myslím, že jsme jako guilda v Legionu obstáli dobře, ještě před datadiskem se nám podařilo posílit naše řady v hojném počtu. Veškeré raidy jsme následně dali na heroic obtížnost a dokonce jsme si později zlehka přičuchli i k mythic obtížnosti. Na to, že jsme casual guilda, jsme si vedli dobře. Legion je však za námi a čekají nás jistě nová dobrodružství, kdy bitva o Azeroth se blíží, všichni to cítíme v kostech. Já už jako veterán mnoha bitev na vedení guildy nestačím, zejména proto, že se snažím vycvičit novou generaci trpaslíků a je to boj časově velmi náročný. Po dohodě se současným vedením guildy, tedy s Batcaverem, Ryükem a Milvaettem bylo dohodnuto, že vedení guildy se ujme Milvaett, též známý jako Milliwatt, kdysi první guildmaster této guildy, nyní o 10 let starší a moudřejší kmet. Pro mne jako trpaslíka je velmi těžké guildu předat do rukou ušatého a k tomu ještě rohatému zmutovanému elfovi, ale nic s tím nenadělám. Takže dnes, 17.7.2018, jsem mu oficiálně vedení předal. Ať žije nový guildmaster! Hip hip hurá.

Ještě bych chtěl poděkovat za asistenci ve vedení guildy všem, kteří se na pozicích oficírů v průběhu těch dvou let vystřídali – Turmovi, Revemu, Uaxovi, Shirrovi, Melíkovi, Khazosovi, Illymanai za raid leaderování, no a v neposlední řadě současným oficírům Milvaettovi (Milliwatt), Batcaverovi i Ryükovi. Snad jsem na někoho nezapomněl a pokud ano, snad bude nebohému roztomilému trpaslíčkovi odpuštěno.

Tak a teď prepáč, páč bude pre-pač, aneb see you all in Battle for Azeroth, mě se nezbavíte, budu dál oficír 😀

Buldozer Lužánky, aneb hurá na mythic

Únor 2018; Warheaven

Poslední dobou jsme jako buldozer prorazili až k Argusovi na heroic obtížnost. Jak je již v poslední době opět jsme spojili síly s Order of the Grey Wing a naším guru z Memento Mori. Pětadvacet se nás postavilo Argusovi, abychom dosáhli konečného řešení se Sargerasem. Nejeden trpaslík se v tom davu lehce ztratil. Všude se blýskala různorodá zbroj, trčely nabroušené legendární zbraně, doznívala závěrečná porada, Hromotlk ještě uždiboval poslední kousky válečné hostiny, nu a pak se vyrazilo. Nikdo nečekal, že se vše semele tak rychle a že bez nějakého oťukávání srazíme Arguse na kolena na první pokus. Nevěříte? Věřte. Náš buldozer se přes Arguse přehnal tak tvrdě, že se z toho ještě pár věků bude vzpamatovávat. Pravda, bylo to s trochou toho štěstíčka, neboť v jednu chvíli jsme dostali všichni takovou čočku, že to s námi vypadalo bledě, avšak healeři situaci bravurně zachránili. Takže nyní je heroic Antorus the Burning Throne za námi a my se můžeme těšit z nové curvy (čti curvy, ne jinak) a opelichaného fialového ptačího mounta, jímž můžeme hrdě hlásit světu, že jsme to taky zvládli!

Příběh nekončí.

Pohodlně se usaďte a držte se madel. Náš buldozer totiž jel dál. Přemluvili jsme znovu Garothiho Worldbreakera, aby si s námi zopakovat mač a tentokrát nás nešetřil. Je to tak, šli jsme mythic! A Garothi vydržel jen 4 kola a pak to vzdal. Souboj byl zajímavý a osvěžující, plný skoků, běhání a triků jak na letní olympiádě, ale naše zkušené pretekáry to nemohlo zaskočit. Ne všichni to přežili ve zdraví, ale se ctí, to ano. Kdo ví, zda to je již naším umem, nebo jsme se vezli na vlně euforie z předchozího killu, ale prostě je to tam, LUŽÁNKY JSOU 1/11 Mythic Antorus the Burning Throne! Další zářez do historie naší casual guildy a aktuální rank 20 na serveru to jistí 😀

Díky všem

Argus the Unmaker (H), Garothi Wordlbreaker (M)

Céčka, hrajeme cécéčka

Únor 2018; Warheaven


Zdá se, že jsme se plně postavili na nohy. Stačil jeden den odpočinku a my se plní sil opět postavili čelem Agrramarovi, tedy né přímo jemu, ale jeho avatarovi, abychom byli přesní. Po minulém drobném nácviku jsme již věděli co a jak. Zásadní bylo rozdělit si cécéčka, bez kterých bychom podlehli ohnivým elementálům Agrramarem vyvolávaných. Agrramar sám o sobě je jen přerostlý hromotluk (nic proti Hromotlku :D) mávající mečem, kdežto elementálové, to bylo jiné kafe, dost hořké a pálivé. Stačilo je špatně zacécéčkovat (rozuměj jakkoli omráčit či zabránit pohybu) a problém byl na světě, byť statní healeři dělali, co bylo v jejich silách. Nakonec po dobrém taktickém plánování a jen po několika málo pokusech se nám podařilo udržet cécéčka na všech elementálech a kosit je hezky jednoho po druhém zároveň s Agrramarem. Milvaet se od minule poučil a již si nenechal dát žádnou smrtící ťafku, Ryüko tancoval čardáš s dokonalou přesností, healeři healovali o sto šest, všichni ostatní baletili mezi ohnivými koly a dalšími nástrahami s neuvěřitelnou lehkostí a cécéčkovali do úmoru. Pouze chudák Uax, který na svých vlkodlačích tlapkách nestihl utéct a poprvé vzplál jak pochodeň, avšak ještě se ho podařilo zachránit, bohužel napodruhé už shořel jak benzínem politý papír, neměl svůj den. Ale i přes Uaxovu palachovskou smrt nám Agrramar podlehl a skácel se k zemi jak podťatý dub. Nyní nám k dobytí Antoru a možné porážce Sargerase schází jen jedno. Argus. A my už si pro něj přicházíme… snad nás tam jen opět nečekají nějaká cécéčka, těch už bylo dost.

Agrramar (H)

Koven

Únor 2018; Warheaven

Holky Noura, Asara a Diima si s námi již nějakou dobu krutě hrály. Zkoušely nás utancovat k smrti při svém pekelném tanci za víru mečů, vírů na zemi, povolávání různých pomocníků a dalších propracovaných vychytávek. Je pravdou, že nám daly zabrat, než jsme prokoukli jejich slabiny. Nejeden elf, člověk i trpaslík padl během různých pokusů k zemi. Povolali jsme opět posily z řad válečníků Order of the Grey Wing, Guards of Aliance a guru Járu Warudakumiho, aby nám ty mrchy pomohl odháčkovat. Boje v Antoru jsou dlouhé a tanec s mnohorukými slečnami se zdál nekonečný. Healeři podali skvělé výkony a někteří dokonce léčili tak usilovně ostatní, že zapomínali dávat pozor na sebe. Losrados to zabalil už po 14 vteřinách, kdy se vypařil jak pára nad hrncem zasažen vířícími ohnivými meči, o něco později pohořela (doslova) Meirean zasažena plamínky Khaz´gorothu, no a nakonec se připojil Takahay, který zvyklý na tankování, proběhl skrze obklíčení armády duchů Norgannonu, ale neuvědomil si, že je zde tentokrát jako léčitel. Healeři tedy padali k zemi jak mouchy a, což je s podivem, tak vystřídali huntery, kteří v tomto ohledu dosud běžně drželi prvenství.

Tři čarodějce jsme tedy poslali do pekla, takže nám už nic nestojí v cestě k Aggramarovi, na kterého jsme se hned běželi podívat a trochu oťukat. Chvíli jsme kolem něj tajtrlíkovali, kdy jsme zjistili, že blahá nevědomost je někdy lepší, než předem důkladně promýšlené taktizování. Milvaet si rovněž vyzkoušel, že neposlouchat taťku Ryüka se nevyplácí, a dostal od Aggramara takovou ťafku mezi oči, že mu v hlavě bude znít orloj ještě do příštího úplňku. Ale do té doby snad již budeme stát před Argusem.

Coven of Shivarra(H)

King´Karotka a Warumatrace

Leden 2018; Warheaven

Do hlubších temnot Antoru jsme se v lednu již neodvážili proniknout jen sami a spojili jsme síly s dobrodruhy z cechu Order of the Greywing. Do boje proti Kin´gatohovi (anóbrž King´Karotkovi) jsme vyrazili v tak početné sestavě, že se ani nedalo se sekerou pořádně v té tlačenici rozmáchnout. Při minulém pokusu o zdolání Krále Karotky nás prostě bylo málo. Tentokrát neměl šanci, protože jsme prostě byli všude kolem a ani nevadilo, když někoho národně omráčil kladivem v doprovodu úžasného „doionig“, nebo když se někdo čelně srazil s letící koulí a odpadl jak hruška. Jelikož jsme již měli natrénováno a znali jsme Karotkovi fígle, přemohl jsme ho dřív, než by jeden řekl:“ pozornaletícíkoulenestujtevlaserusoukujtezelenýanestujtenaoranžovýchšpalcíchabuďtedalekoodtanka“. Takhle jednoduché to nakonec bylo. Jelikož byl s námi též Warudakumi, náš externí stratég a plánovač, nebáli jsme se jíti dále a postavit se též Varimathrasovi, jehož měl Warudakumi tak prokouklého, že celý boj byl leháro. Tedy jen pro ty, kteří se neoddělili od stáda a nezařvali někde sami mimo ring. I zde jsme nejen díky skvělému plánování, ale i početní převaze zvítězili a posunuli se při průchodu Antorem zas o kousek dále. Děkujeme tímto členům Order of the Greywing, kteří měli dost odvahy jít s námi, za pomoci a omlouváme se „manželce“ za faux pas.

Kin´garoth, Varimathras(H)

Lovec duší

Leden 2018; Warheaven

Přežili jsme oslavy nového roku, byť ne všichni naši bojovníci se dosud plně vzpamatovali. Museli jsme se trochu zmátožit a procvičit, abychom se včera mohli vypravit opět do Antoru. Při pravidelném rozpočítávání jsme však záhy zjistili, že je nás méně, než obvykle, takže nezbylo, než sehnat dobrodruhy odjinud, což se nám zadařilo. Jen málo kým otřásla oslava Nového roku tak, jako s Milliwattem, kterýžto se z malého Gnoma kněze propil do podoby Demon Huntera otloukánka. Jak k tomu došlo a co se stalo, to nikdo neví, ani sám Milliwatt, který si po těžké silvestrovské noci nepamatuje ani své jméno a všechny se snaží přesvědčit, že se jmenuje Milvaett. Jelikož je nám ho líto, tak ho u toho necháváme. Cvičně jsme natloukli prvním pěti hlavním strašákům v Antoru a pak jsme se vydali za Imonarem, lovcem duší. Jeho titul lovec duší je patrně trochu nadsazený, neboť jeho dušičku jsme po krátkém boji ulovili sami. Díky radám mystic raidera Warudakumiho, jsme s Imonarem zatočili opravdu v rekordním čase a překvapivě nás zůstalo na nohou více, než je průměrně obvyklé (samozřejmě, že Legas umřel, je to přeci náš wipehunter, ale nebudu se mu posmívat, protože mě sfoukl ohnivý proud do hlubin Antoru, přičemž mohu já i ostatní děkovat schopnosti se zreinkarnovat!). Imonar se na nás pokoušel kromě pastí a všelijakých blbinek posílat též zelené ohnivé koule, ale my se jim s atletickou obratností a s velkou kapkou štěstí snadno vyhnuli. Když si Imonařík konečně ustlal na podlaze, někteří z nás se podivovali, že je konec. Například Hromotluk v zápalu boje se zarudlýma očima ještě chvíli šermoval sekerkou do prázdna a Takahay se točil dokola zmateně pátraje po nepříteli. Jelikož už se připozdívalo, odhodlali jsme se ještě pokusit dloubnout do žeber (pokud to žebra má) Kin´garotha, ten však našim pokusům odolal, ale nebylo to úplně špatné. Bohužel Kin´garoth vs. Lužánky a spol. 3:0, ale věříme, že se skóre příště obrátí v náš prospěch

Imonar the Soulhunter(H)

Veselé Vánoce a šťastný Nový rok

prosinec 2017; Warheaven

Utíká to jako voda. Po roce jsou tu opět Vánoce a za nimi se řítí Nový rok. Copak nám asi Všeotec Zima nadělí? Hlavní je si to vše v klidu a ve zdraví užít, či propařit (ale vše s Homírem :D).

Za vedení guildy Vám všem přeji dobré zažívání, nějaký ten dárek (třeba subskripšn! nebo BiS legendárku), klídek a pořádný soudek piva na Silvestra. S mnohými se uvidíme ve hře až po Novém roce, takže přeji i vše nejlepší do nadcházejícího roku a naší guildě, aby se jí dařilo alespoň stejně dobře jako v roce 2017, kdy jsme pokořili Nighthold, Sargerasovu hrobku a úspěšně se prokousáváme Antorusem. Též je třeba si začít brousit zbraně a leštit zbroj, protože se šušká, že se něco strhne mezi Aliancí a Hordou, což snad nadzvedne z kavalců všechny pauzéry, kteří lenoší mimo svět Azerothu a spokojeně se nyní cpou cukrovým a pijí vaječňák

Tak šťastné a veselé guildovníci!

Nakupování dárků, pečení pečiva, balení dárků, Vánoce, Silvestr (M)

Hasabeonar

prosinec 2017; Warheaven


Pokračujeme v postupu Antorem. U strážkyně portálů Hasabel jsem si jen tak přicmrndul, neboť jsem se dobelhal za ostatními později. Vypadali vyřízeni, morálka nebyla valná, takže nezbylo mi, než všechny povzbudit svou oslňující přítomností. Aura guildmastera zafungovala, neboť krátce po mém příchodu se nám podařilo Hasabel srazit na kolena. Popravdě jsem v boji až tak zářně ruku k dílu nepřiložil, protože jsem byl v polovině boje omráčen a dál jsem nepokračoval. Vůdcovská aura však pracovala za mě. Též musím uznat, že nám opět vypomohli bývalí členové našeho cechu, ale i to se počítá. Naši odkojenci, jsou prostě navždy naši. Ležíc omráčen na zemi jsem sledoval své spolubojovníky, jak probíhají portál za portálem, kterak flamekeeper Norti nosí plamínek, jak z Milliwatta prýští léčivé světlo do všech stran, jak se Ryükovi i Takahyovi pod náporem Hasabel a jejích mazlíčků podlamují kolena, a jak nakonec Hasabel padá k zemi. Byl to dobrý boj.

O týden později jsme opět nelenili a v menší sestavičce jsme vyrazili na pomoc Eonar, které hrozila ze strany démonů zkáza. Jelikož jde o záchranu ženy, tak nikdo nechtěl být za okurku a všichni ze sebe vydali maximum. Hordy démonů se na nás valily zdola i shora, od středu i od krajů, po zemi i vzduchem. Do toho nás zaměřoval zkázonosný paprsek a zemi též třísnil prudký jed. Běhali jsme chvíli tam, chvíli jinam, málem jsme se v tom válečném zmatku sami zamotali, ale naštěstí nás chlapská hrdost zachránila a nepodlehli jsme panice. Uchránili jsme Eonar i svou čest a nedali démonům šanci. Odměnou pro nás byla nejen bedna plná pokladů a zlata, ale též něžný polibek, kterým každého z nás Eonar obdařila, tedy vyjma Milliwatta, protože je kněz a ti nosí sukni, jo a taky mají něco s malými chla…. ale o tom zas někdy příště…

Portal Keeper Hasabel, Eonar the Life-binder (H)