Lužánky, since 2007

Nad Azerothem se opět stahují mračna a zrada Lady Sylvanas pálí do morku kostí. Gul’dan a jeho Plamenná legie nabírají na síle a my po obsahově chudém Draenoru vyhlížíme se zdviženým obočím a zakaleným zrakem břehy Broken Isles. S novým elánem, nadějí a guild masterem brousíme sekery, hřebelcujeme neklidné koně. Naše řady se díky Nebíčkovým rekrutačním schopnostem pomalu rozrůstají a veteráni nachází ve svých zaprášených poštovních stránkách povolávací rozkazy. Ženy a matky našich dětí opět po několika měsících spořádaného rodinného života propukají v pláč a k zahnání deprese a samoty shromažďují v mrazácích kyblíky se zmrzlinou. Zvedají plačící ratolesti vysoko nad hlavu a střídavě prosí a vyhrožují. Lužánecký strom se zazelená chlorofylem a ne nějakým blbým felem. NEVYMĚKNEME!

Lužánky, since 2007

Jsme česká casual guilda s dlouhou tradicí působící na serveru Thunderhorn. Zaměřujeme se převážně na PvE a raidy jsou pravidelně 2x týdně. Najdete u nás ale i PvP pozitivní jednince, na guildovní RBG to ovšem není. Jde nám o to si v klidu společně zahrát, bavit se, popovídat si, odreagovat se, zkrátka to moc nehrotíme. Věkový průměr je spíše vyšší, řada z nás má rodiny, děti, ale najdou se zde i mladší ročníky. V dobách největší slávy čítaly naše řady přes 100 aktivních hráčů a pravidelně raidovaly čtyři skupiny. V současné době zůstalo zdravé jádro těch, co mají pořád chuť si hrát a u manželek jim to ještě prochází.

 

Killdžejdn

září 2017; Warheaven

Kil´jaeden padl. Ať žijí Lužánky. Ale komu čest, tomu čest, byl to tvrdý soupeř a potrápil nás jak se patří. Jeden větší přešlap a byl konec. Takže nám nezbylo než to nebrat naším typickým stylem last man standing, ale museli jsme dát hlavy dohromady, vyladit souhru, nahonit trochu výbavy a ega a pořádně potrénovat. Trénink nám nějakou dobu zabral, ale kýžený efekt to nakonec mělo. Ten opojný pocit, když ta bestie padla, bych přál zažít každému. Teď už můžeme jen s prstem v ruce  farmit equip a těšit se v klidu na nový raid. Nebo, že bychom někdy zkusili i mythic obtížnost? Hm?

Kil´jaeden HC

Srpen 2017; Warheaven

Sargerasův Avatar nám dal zabrat. Jo, dal. Mořili jsme se s ním vcelku urputně. Nechtěl bych potkat skutečného Sargerase a poměřit s ním síly, byť by se ze své titánské velikost smrsknul na něco přiměřeně velkého. Už jsme to vzdávali, brečeli únavou, škemrali Milliwatta, aby to rozpustil, aby nás nechal odejít, ale on ne. Stále znovu a znovu, pokus za pokusem, Maidenka, zelená kola, velká zelená kola, výbuchy, propady podlahy, platforma a tornáda, bože ta tornáda, a pak smrt, bohužel naše. Už jsme mysleli, že není žádná naděje. Ale nakonec, nevím, čím to bylo, zda nám Milliwattík nalil do žil pár ampérů nějaké energie, ale cosi se v nás na poslední chvíli vzepjalo a prostě jsme Avatara posledním dechem sfoukli z té jeho ostrovní platformičky uprostřed felového jezírka. Bohužel nikdo neví, jak se nám to povedlo. Měli jsme z toho takovou radost, že jsme málem odešli a zapomněli na poslední překážku v Sargerasvě hrobce, Kil´jaedna. Mučení neskončilo, teprve začíná.

Fallen Avatar HC

Farmářské slavnosti

Srpen 2017; Shrra

Minulý týden jsem to nějak odfláknul a hned jsem byl po zásluze potrestán nutností sesmolit zase pár řádků, protože překvapivě držíme nastoupený trend 2ks za týden. Dneska to měla být jenom taková epizodka, farma, výlet do povznášejícího prostředí Tomb of Sargeras, kde to máme tak rádi a kde nám díky všudepřítomnému felu korodují mozkové i kovové závity. Po zářezu na pažbě v podobě povalujících se zbytků Desolate Host jako vedlejšího produktu geologického výzkumu Plamenné Legie pomocí Engine of Souls asi málokdo čekal, že budeme hned pokoušet zubem času a působením felu natráveného titána Maiden of Vigilance. Farma padla rychle a tak zbylo dost času na to, abychom učili méně zdatné jedince odlišovat zelenou od žluté. Dochází k historické události, kdy je pro barvoslepost vyhozen z raidu Reve a hned přestáváme lítat vzduchem s bombičkama v kapsách. Příští týden Fallen Avatar? No uvidíme. Fialová od zelené už jde poznat docela dobře, tak Reveho vezmeme na milost.

Desolate Host HC, Maiden of Vigilance HC

A není to málo Antone Pavloviči?

červenec 2017; Shrra

„Co máme dnes na programu?“ Ptal se hladový Uax, když ožíral pátého syrového králíka. „Mistress Sassz’ine,“ odvětil chlupatý medvěd od svého talíře s kašičkou, která nebyla ani moc studená, ani moc horká, prostě akorát. „A není to trochu málo Antone Mellberoviči?“ Nenechal se odbýt Uax a zabalil murločí rolku do řas bazénku, kde plave břichem nahoru Mistress Sassz’ine jako správná šikovná rybička. „Tak máme tu ještě po cestě Tři sestry.“ Nenechavá se rušit od mlaskání Mellber. „No jo, ale to je samý tuhý maso naložený v lihu, zas mi bude týden blbě a nikdo mě neuvidí online.“ „Na to se vykašli, worgenů je všude dost, tak se jeden ožralý pod švestkou v Dalaranu ztratí. Akorát nesežer i tu harmoniku, budeš pak při krkání pískat.“

A milé děti, jak řekli, tak udělali. Z dnešního večírku si neseme do progresu +2 a mlsně se olizujeme při pohledu na Bobika, teda The Desolate Host.

Mistress Sassz’ine HC, Sisters of the Moon HC

 

Za Husa!

červenec 2017; Warheaven

Normálně normál dáváme už normálně, takže bylo třeba se zase krapet někam posunout. Na heroic už Gorotha dáváme s rukama za hlavou, takže vzhledem ke svátku upálení mistra Husa jsme se rozhodli přiložit ruku k dílu a připomenout si toto výročí zničením alespoň démoní inkvizice. Její členové dlící v Sargerasově hrobce, tedy Velemučitel Atrigan a jeho podržklec Belac, se nám postavili velmi směle a jednou s námi vymetli podlahu, napodruhé jsme však pro změnu vymetli podlahu mi s nimi. Ale zas tak jednoduché to přeci jen nebylo. Mučení si z nás někteří užili víc než dosti, a pobyt v Belacově kleci není žádný Hilton. Neobešli jsme se bez ztrát, ale byl to přeci boj proti inkvizici a ten nebyl nikdy žádná foukačka.  Co dodat, Jan Hus z nás nakonec musel mít radost, protože jsme jeho památku uctili se ctí. Amen.

Demonic Inquisition HC

10 minutes should be enough for everyone

červen 2017; Shrra

Parafrází programátorské mantry DOSové éry zahajujeme HC postup Sargerasovou hrobkou. Illy je tento večer po pauze nezvykle potichu, takže rozdělování lootu po vyčištění normal verze ToS se nám protahuje do 22:45. Nervózně stepuju před vchodem, mávám na Reveho, šťouchám Melíka, ale invite ne a ne přijít. Najednou zděšení! Illy promluvila! Její první slova ovšem nebyla zrovna hřejivá a konejšivá, ale obviňující vše kolem dokola, že kdo ji mutnul mikrofon… Na HC pokusy nám tedy zbývá slabých 10 minut. K všeobecnému překvapení jsem odvolán z pozice Demon Huntera, že prý je potřeba maskota, co bude pouštět gramofon a vyrobí na konec raidu diskotéku. Nu což, chtěli jste do raidu Discoprejta, máte ho mít. První shardy a hned zjišťuji, že moje nová role postrádá komfort mobility a že s gramofonem na krku se Fel Rush dělá dost blbě. Končím tedy breakování a ulehám na zem. Chvilku koukám, jak se to vlastně hraje a už mě Illy povolává zpět mezi živé. Proč se takhle rozepisuju o zdánlivě banálních situacích? Protože k boji se samotným Gorothem vlastně není vzhledem k jeho neobtížnosti moc co napsat. Aspoň jdeme spát s dobrým pocitem, že potvora nekladla odpor a uhnula z cesty. Jo a Milliwatt mi vyfoukl cvičky!

Goroth HC

Brány pekla

červen 2017, Warheaven

Bylo jen otázkou času, než po porážce Gul´dana posbíráme síly a vyrazíme do Sargerasovi hrobky očíhnout situaci. Chuť do boje mělo dokonce 20 z nás a to tak velkou, že než jsem se zorientovali kudy a kam, tak zjišťujeme, že máme za sebou Brány pekla, přičemž Goroth se asi divil více než my, jak rychle se odporoučel z bojiště. Herjatan a Sassz´ine též neustáli náš prvotní živelný nápor a skáceli se k zemi jak uschlé jabloně. Zde musím přiznat, že orientace v hrobce je tak obtížná, že se leckdo leckam ztratí, či spadne, nedejbože vleze do slepé uličky, kde mu vypráší kožich všudypřítomná felem zkažená havěť. Je očividné, že hrobku nestavěli trpajzlíci, protože architektura je to chaotická a evidentně nestabilní, páč je to všude samá díra v podlaze a chybějící rozpadlá schodiště. Také nějaké ty směrovky by se hodily, nebo aspoň turistické značení. Po pár slepých uličkách a běhání nahoru a dolu, doleva a doprava, jsme narazili na další tučné nepřátele. No co vám budu vyprávět. Také to neustáli. Démoní inkvizice je prd inkvizice, je jasné, že démoni jsou netknutí katolickou církví, protože by jinak věděli, jak na to. Po inkvizici nás trošku zaskočila Twighilt sága v podobě stmívání, úplňku a dorůstání Měsíce při představení Sesterstva Měsíce, ale opět nic, co bychom jako zkušení reci s prstem v nose nezvládli. Nakonec jsme si zahráli navzájem na schovku u něčeho, čemu se říká Opuštěný hostitel, kde jsme pořád do něčeho bušili a ono to bušilo do nás a pak jsme běhali a dělali různé nesmyly a aniž bychom věděli, co se děje, se to povedlo, takže Kvílící sály též za námi. Vypráskali jsme to parádně a nemělo cenu si vystřílet všechny náboje napoprvé, takže zbytek jsme si jako brnkačku nechali na další den.

Goroth, Herjatan, Sassz´ine, Demonic Inquisition, Sisters of the Moon, Desolate Host (N)

Mytický epos začíná

Květen 2017, Warheaven

Ač se to zdá jakkoliv nemožné, sebrali jsme omámeni rozpukem jara všechny síly a vyrazili do Nightholdu na mythickou obtížnost. Sešlo se nás nevídaných 20 lidí, ano vidíte správně 20 lidí na raidu na mythic obtížnost, což se nestalo, ani nepamatuji. Všichni připraveni, ustrojeni a natěšeni, že už nemusí jít zase heroic rychlostí 5 b/h (rozuměj bossů/hodina), ze které je všem pak poněkud blivno. První pull trošku nepovedený, další také, ale najednou se zlepšujeme a po pár pokusech……………je to tam. Skorpyron, který si na nás přichystal nové pastičky a blbinky, se nestačil u spirithealera asi divit. Popravdě řečeno jsem z toho byl také trochu vyplesklý, přeci jen tomu nepředcházelo zas tolik nepovedených pokusů, ale možná k tomu přispěla má motivační prohlášení, pronášená před nastoupenou jednotkou. Takže můžeme slavit, neboť je to pro naši guildu značný úspěch, protože už ani staří kmeti jako Uax nepamatují, kdy jsme složili bosse v mythickou obtížnosti právě aktuálního raidu!! Datum 15.5.2017 se tedy zapisuje do dějin naší guildy zlatým písmem a můžeme pokračovat dál. Nyní již asi nemá smysl v záři tohoto úspěchu se nějak rozepisovat o pohřbení Dragons of Nightmare na mythic v Emerald Nightmare, k čemuž došlo na konci dubna. Nezbývá než si sami popřát mnoho dalších úspěchů při progressu mythic Nightholdu, kdy se snad zase brzy na něco takového složíme. Jen tak mimochodem realm rank 25 jsme již dlouho neměli!

Skorpyron (M)

Noc je temná a plná hrůz

Duben 2017, Ytar

Má noční můra se opět vrátila. Procházím chodbami vypadajícími jako by byly vytesány uvnitř stromu, všude rudá a samé kytky. Nejsou to však obyčejné kytky, které jsou na zahrádce, a jediný pohyb, na který se zmohou, je otáčení se za sluncem. Jsou to krvežíznivé a velmi pohyblivé kytky. S kosou bych na ně rozhodně nešel. Možná s plamenometem. Když se však štípnu do svého worgeního čumáku, zjišťuji, že se nejedná o noční můru, nicméně o realitu. Opravdu jsem uvnitř Noční můry. Na rozdíl od noční můry, která se mi zdávala v noci, mě naštěstí nečeká žádný sado-maso program, ale snaha ukrátit trápení jednomu nemocnému drakovi, který tady leží před námi. Na všechny strany chrlí zelený sliz a mnozí z nás se nemohou rozhodnout, jestli se snažit zabít draka, nebo své spolubojovníky. Párkrát na slova „vymlaťte mě rychle“ zareaguje celá skupina tak rychle, že někdo rovnou umře. Alespoň je „vymlácený“, když už nic…  Jednou drakovo trápení téměř ukončíme, nicméně Deoris se na poslední chvíli rozhodně, že mu je draka líto zabíjet, a radši ulehne sám. Po pár pokusech, a když už jsme všichni dostatečně zmáčení slizem, se nám povede draka zabít a my se ponoříme hlouběji do Noční můry. Zrovna když si říkám, že medvědí odér našich tanků už je příliš silný a měli by si dát pořádnou koupel, zjišťuji, že zdrojem nejsou naši medvědi, ale medvěd před námi. Všichni tedy zazpíváme „brum, brum, brum zazpíváme medvědům… “ a medvěd naproti nám se hned napoprvé uloží ke spánku. Nakonec nás čekají zbytky zelené letky. Jsem přiřazen do skupiny běžců, kteří pobíhají z jednoho portálu do druhého, a jak se daří ostatním, vidí jen velmi sporadicky. Bohužel,  ani po několika pokusech se nám nedaří  tyto tvory dostat z temně rudých nebes, i přesto však zakončujeme dnešní den s pocitem dobře odvedené práce. Zelený magor dole, nemocný dráček už dále netrpí a celá skupina má nový zimní kožich. Jen bude potřeba vyprat…

Nythendra, Ursoc (M)

Zelená, kam se podíváš

Duben 2017, Ytar

Mohl bych psát o tom, jak po nás Gul’dan „házel vočkem“, o svůdném pohledu jeho očí, či že na nás dělal velká kukadla, nicméně takové narážky by čekal každý. Dnes se na situaci zkusíme podívat z druhé strany. Následující stránky jsou výňatek z Gul’danova deníku, nalezeného po jeho pádu.

„nečitelné datum, zašlé časem“

Milý deníčku, náčelník našeho klanu se ke mně chová škaredě. Neustále mi říká, že nejsem správný ork, hlavně protože nejsem svalnatý jako ostatní a taky možná to, že musím chodit o holi.

„nečitelné datum, zašlé časem“

Milý deníčku, od minula se mnoho stalo. Byl jsem vyhnán z vesnice, téměř jsem umřel na Draenorských pustinách. Nicméně jsem vytrval a dostal se až k Trůnu Elementů. Elementy mě ale zavrhly, nicméně se objevil nějaký neznámý hlas. Zněl velice důvěryhodně a vůbec ne démonicky a hlásal o tom, že zelená je dobrá. Chvíli jsem ho poslouchal a něco na tom bude.

„nečitelné datum, zašlé časem“

Dnes jsem se vrátil do vesnice a začal hlásat pravdu o Zelené. Nikdo však neposlouchal, a tak byli všichni obětováni pro zelenější zítřky. Zelená je dobrá.

„nečitelné datum, zašlé časem“

Nesnáším zavšivený Draenor. Nikdo kromě mě nevidí pravdu a moudrost, kterou skrývá Zelená. Asi odsud brzo vypadnu. Někam hodně hodně daleko. Naštěstí jedna z pomazaných hlav orků buduje portál, který bysme budovali, i kdyby se přidali na zelenou stranu síly.

„nečitelné datum, zašlé časem“

Dnes jsem si opět dokázal, jak jsem úžasný. Přidal jsem pár architektonických prvků na jednu z místních citadel a pojmenoval ji Hellfire citadel. Jak velkolepá. Bude první katedrálou uctívající zelenou a bude šířit její učení, kam se nám zachce.

„nečitelné datum, zašlé časem“

Když Sargeras říkal, že pošle svou pravou ruku, asi jsem ho pochopil jinak. Místo pravé ruky přišel celý eredar. Nevím co to poslal za mamlase, protože padnul 10minut po tom, co vykročil z portálu bandou neznámých bytostí. Některé jen stály jako by zamrzly v čase, některé jen zmateně pobíhaly a vykřikovaly něco o „LFR“. Nyní jsem na místě, které místní nazývají Azeroth. Uvidíme, jak se zde víra v Zelenou uchytí. Jen zelená to může být.

„nečitelné datum, zašlé časem“

Dokázali jsme přesvědčit jedno z místních měst, aby si zvolili Zelenou za svou právoplatnou barvu a otevřeli jsme veliký zelený portál, kterým do tohoto světa proudí další příznivci zelené a šíří zde naše učení. Já stojím na vrcholu Noční pevnosti a koukám na posvátný zelený krystal.

„3. 4. 2017“

Dnes sem zavítala neobvyklá návštěva. Banda nějakých dobrodruhů dokázala vyšplhat až na vrchol a vyrušit mě v mém blaženém zírání na krystal. Několik z nich jsem už viděl pohromadě při pádu Archimonda, bylo zde však mnoho nových tváří. Zjevně už slyšeli o Zelené, neboť přišli pod praporcem se znakem stromu. Takovou zelenou jsem ale nemyslel, evidentně všechno špatně pochopili. Zdrželi se asi dvě hodinky, během kterých rozmlouvali s mými služebníky o tom, jak se přidat na stranu zelených. Několik z nich radostí, že se mohou přidat, skákalo tak nadšeně, že omylem seskočili z věže.

„10. 4. 2017“

Ta banda dobrodruhů je zpět. Co je mi ale jasné, je, že se si zelenou rozhodně nevyberou. Naštěstí nejsou příliš odolní proti mé moci a mým schopnostem zelenou prosazovat. Proč nevidí jak velkolepá zelená je?

„17. 4. 2017“

Ta skupina dobrodruhů je zase zpět. Začínám si myslet, že jim to snad dělá dobře. Co se dá dělat, dnes se postarám, aby se jim…
Zbytek posledního zápisu je nečitelný neboť stránka je zmáčená Guldanovou krví.

Guldan ač krutý, nikdy nepolevil ve svém úsilí prosazovat zelenou a na jeho náhrobku na vrcholu Noční pevnosti, odkud má krásný výhled na celý Suramar, stojí:
„Jen zelená to může být“ – Gul’dan 17. 4. 2017

Gul´dan (H)